„Voda rozhoduje o přítomnosti života ve vesmíru. Proto všechny kosmické sondy hledají na svých cestách stopy právě této tekutiny. Na Zemi je naštěstí vody tolik, že umožnila přeměnu povrchu naší modré planety v nádherné prostředí plné pestrého života. O významu vody jsme se mohli přesvědčit v nedávné době, kdy jsme začali mluvit o suchu. Ve srovnání s pouštními oblastmi to ale nebylo opravdové sucho, příroda jen maličko ubrala životodárného deště. I to málo stačilo, abychom se probudili a začali se chovat k vodě s větší úctou. Na to si vzpomeňme vždy, když začne pršet,“ říká hydrogeolog doc. RNDr. Zbyněk Hrkal, CSc., člen AquaLife Institutu.

Putování vody

V současné době jsou zhruba 2 % světových vodních zásob fixována v ledové pokrývce – největší objem představuje ledovec na Antarktidě. Tato voda zmrzla před několika stovkami tisíc let, a skrývá tak řadu tajemství. Má svou paměť. Její složení a plyny, které obsahuje, nám mohou například odhalit, jak se vyvíjelo klima v dávných dobách.

Když se však napijeme vody, kterou nabereme v řece, bude to voda stará jen několik desítek dní. Tehdy se v mraku vytvořily dešťové kapky, pravděpodobně nad úplně jinou krajinou než kde pak voda spadla v podobě deště na zem. Naplnila koryta potoků a řek a dala se do pohybu. Z hor vyrazila nejprve na svou velmi rychlou pouť jako bystřina, aby se postupně zklidnila a v nížinách pak plynula pozvolna, téměř neznatelným tempem do moře a oceánu. Sladká voda se tak přemění ve vodu mořskou, jejíž další koloběh závisí na klimatu.

Před deseti tisíci lety končila na Zemi poslední doba ledová. Hladiny v mořích byly až o sto metrů níže než dnes. Voda chyběla i v atmosféře, a na všech kontinentech proto méně pršelo. Tak jako ve všech dobách ledových vládlo sucho. Dnes jsme svědky opačného jevu, oteplování. Ledovce tají, hladiny oceánů stoupají. V globálním, celoplanetárním pohledu budeme mít k dispozici větší množství vody, je tu však jeden problém. Příroda určitě nebude vodu rozdělovat tak, jak bychom si přáli – někdo jí dostane možná až příliš, na jiného nezbyde.

Podzemní voda

Lidé často přehlížejí jeden velevýznamný druh, a sice vodu podzemní. Není vidět, skrývá se kdesi pod zemí, ale opomíjíme ji neoprávněně. V podzemí se totiž nachází více vody než v ledovcích, jedná se o největší zdroj převážně sladké vody. Je to původně dešťová voda, která se vsákla do puklin a pórů hornin. Jako voda, kterou nalijeme do nádoby plné suchého písku – voda zmizí, přesto ji v nádobě máme, jen vyplnila póry mezi zrnky písku. Lidé si podzemní vodu obvykle představují jako jezero, na kterém se mohou projet na loďce. I s takovým přírodním útvarem se můžeme setkat, ale jde o naprostý unikát, tak zvané krasové jezero.
„Podzemní voda může být voda mladá, která stráví v podzemí jen pár dní, mnohem častěji však zůstává skrytá našim pohledům dlouhé roky,“ vysvětluje doc. Hrkal a pokračuje: „vodu, která stráví v podzemí delší dobu, příroda často změní na zcela unikátní podzemní vodu, nazývanou pramenitá nebo minerální. Podzemní vody bývají zárukou čistoty, protože lidské znečištění nemá šanci proniknout do hloubky jejich vzniku. Podle toho, jaký charakter má geologické prostředí a jak dlouho jsou v kontaktu s okolní horninou, objevuje se v minerálních i pramenitých vodách zvýšený obsah některých prvků a chemických sloučenin, případně i plynů, se kterými se v povrchových vodách běžně nesetkáme.“

Minerálky v pitném režimu

Minerální voda je fenomén mezi vodami. Její neobyčejná přeměna z dešťové kapky může trvat i tisíce let. Minerálky doplňují tělu důležité minerální látky, které umí v této formě přijmout lépe než z jiných potravin. „Přírodní minerální vody obsahují alespoň jeden prvek s prokazatelnými fyziologickými účinky na lidský organizmus. V tom je zásadní rozdíl mezi minerálními a pramenitými vodami, nikoli v mineralizaci,“ objasňuje balneotechnička Ing. Jana Ježková, předsedkyně Svazu minerálních vod, a dodává: „mezi přírodními minerálními vodami si můžeme vybírat ty nejvhodnější s ohledem nejen na naše chutě, ale také na aktuální zdravotní stav a životní styl. K tomu slouží informace na etiketě láhve.“

Minerálky mohou být různě mineralizované, to znamená, že mají různý obsah minerálních látek. Pro každodenní pití u lidí bez rozlišení věku a zdravotního stavu jsou vhodné slabě a středně mineralizované vody s obsahem rozpuštěných pevných látek do 1000 mg/l (např. Dobrá voda, Korunní, Mattoni, Magnesia) – mohou je pít bez omezení jako součást pravidelného pitného režimu. Silně mineralizované vody s obsahem rozpuštěných pevných látek 1500–5000 mg/l (např. Hanácká kyselka, Poděbradka, Krondorf) jsou vhodné při velké zátěži v namáhavých provozech, v letním období nebo při sportu, kdy je třeba tělu doplnit tekutiny, ale i minerální látky.

al