„Onemocnění se vyskytuje obvykle ve vyšším věku, jeho projevy jsou pozvolné a zpočátku nenápadné. To může být také velkým úskalím včasné a přesné diagnózy. Někdy se příznaky onemocnění chybně zaměňují za projevy přirozeného stárnutí a demence bývá diagnostikována později, nebo dokonce vůbec,“ uvádí Mgr. Markéta Šplíchalová z České alzheimerovské společnosti. Onemocnění je typické pro osoby vyššího věku, existuje však i jeho časná forma, která přichází před 65. rokem života (například ve 30, v 50 letech).

„Demence se projevuje narušením kognitivních funkcí, provází ji změny a poruchy chování
a nálady, vede k poruše soběstačnosti, celkově má významné sociální dopady na člověka
i jeho okolí,“ vyjmenovává úskalí onemocnění Mgr. Šplíchalová. Nejsilnějším rizikovým faktorem Alzheimerovy a dalších typů demence je věk, výzkumy ukazují i na možnost genetických vlivů. Za modifikovatelné rizikové faktory jsou považována onemocnění srdce
a cév, neléčený vysoký krevní tlak (zejména ve středním věku), vysoká hladina cholesterolu
v krvi, diabetes mellitus 2. typu, rovněž tak i kouření, nadměrné užívání alkoholu, obezita.
Na tyto oblasti by měla být také zaměřená prevence.

„Mezi nejdůležitější zásady udržení mozku v dobré kondici patří nekouření, pravidelná pohybová aktivita, dostatečný příjem tekutin, pravidelná konzumace zdrojů n-3 (omega 3) mastných kyselin, vitaminů a dalších ochranných látek,“ radí Mgr. Tamara Starnovská, členka Fóra zdravé výživy a doplňuje: „Když už mozek onemocní, je navíc důležitý dostatečný příjem kvalitních bílkovin a navýšení energetické hodnoty stravy. Strava však nesmí být příliš objemná z důvodu zkonzumatovatelnosti, proto se často zvyšuje podíl tuků v jídelníčku.
Tuky totiž mohou navýšit energetickou hodnotu stravy bez nutnosti významného zvýšení jejího objemu. Důležité je ale klást důraz na výběr takových tuků, které mají na zdraví mozku pozitivní vliv.“

V prevenci i léčbě by měly převažovat tuky s vyšším podílem polynenasycených mastných kyselin s důrazem na n-3 (omega 3) mastné kyseliny, tedy na ryby, ořechy (např. vlašské), semena (zejména lněné semeno) a některé rostlinné oleje. Z těch běžně používaných má nejvyšší podíl n-3 mastných kyselin olej řepkový (10 %). Tuky s obsahem transmastných kyselin by měly být z jídelníčku vyloučeny a omezit by se měly tuky s vyšším obsahem nasycených mastných kyselin. Týká se to zejména tuku kokosového, který obsahuje 90 % nasycených mastných kyselin, a tuku palmojádrového, obsaženého zejména v jemném nebo trvanlivém pečivu, ve větším množství pak ve výrobcích s polevou či náplní.

Tuky jsou stále v popředí zájmu jak odborné, tak laické veřejnosti, a to nejen v souvislosti s degenerativními onemocněními mozku. V posledních letech jsou populární různé druhy méně tradičních olejů, někdy jsou dokonce označovány za superpotraviny.

„Význam těchto tuků ve výživě je však ve většině případů nadhodnocován. Vyplývá to
i z nedávné analýzy Ústavu analýzy potravin a výživy VŠCHT 17 vzorků méně běžných olejů,“ uvádí prof. Ing. Jana Dostálová, CSc., členka Fóra zdravé výživy. Analyzované oleje měly nízký obsah nasycených mastných kyselin a až na výjimky (olej makadamový, avokádový
a z lískových ořechů) vysoký obsah polynenasycených mastných kyselin. Cenná kyselina linolenová (n-3) byla ve vyšším množství přítomna pouze v oleji z pšeničných klíčků (7,8 %), z vlašských ořechů (11,8 %), v oleji konopném (16,7 %) a lněném (55,2 %). Běžně konzumované oleje řepkový a sójový obsahují až 10 % resp. 8 % kyseliny linolenové.

U olejů je důležitý nejen výběr, ale také způsob použití, zejména v případě tepelné úpravy.
„Z analyzovaných olejů se pro tepelnou úpravu při vyšších teplotách hodí pouze oleje makadamový, avokádový a z lískových ořechů. Ostatní z testovaných olejů jsou vhodné jen pro použití zastudena,“ dodává prof. Dostálová.

Alzheimerova choroba a jiné typy demence
Mgr. Markéta Šplíchalová
Česká alzheimerovská společnost, o. p. s.

Demence je degenerativní onemocnění postihující mozek. Neexistuje však jen jediný typ demence. Nejčastěji se vyskytuje Alzheimerova choroba, která byla popsána už v roce 1907 německým lékařem Aloisem Alzheimerem a ve stejném roce i českým lékařem Oskarem Fischerem. Onemocnění se vyskytuje obvykle ve vyšším věku a jeho projevy jsou pozvolné
a zpočátku nenápadné. To může být také velkým úskalím včasné diagnózy tohoto onemocnění. Někdy se příznaky onemocnění chybně zaměňují za projevy přirozeného stárnutí a demence bývá diagnostikována později, nebo dokonce vůbec. Méně často se vyskytuje i tzv. časná forma Alzheimerovy choroby, kdy příznaky přichází ve 30, 50 letech věku, což se stává zhruba v 10 % případů. Proto by nebylo správné spojovat tyto příznaky pouze s vyšším věkem.
Druhou nejčastější demencí je vaskulární, kdy se objeví příznaky nemoci na podkladě cévního onemocnění (cévní mozková příhoda, ischemická choroba aj.). Projevy vaskulární demence
se mohou lišit podle míry a místa poškození. Obvyklý průběh je tzv. schodovitý, tedy zhoršování není plynulé, ale chvíli se zdá být stav stejný a následně může dojít k rychlejšímu poklesu. Celkově také výkon člověka může značně kolísat během dne i mezi jednotlivými dny. Tento typ demence je v četnosti následován smíšeným typem demence, kdy se projevují příznaky cévního onemocnění i projevy Alzheimerovy choroby.
Vzácněji, v cca 10–15 % případů, se vyskytuje demence s Lewyho tělísky, při které dochází rovněž k úbytku kognitivních funkcí, ale navíc se projevují i potíže s hybností, tzv. parkinsonický syndrom, doprovázený častými pády. Popsána je také například frontotemporální demence,
kdy mohou být nápadnější zejména změny chování. Chování může být neadekvátní, objevují se změny sociálních dovedností a změny v emocích, přitom poruchy paměti se mohou vyskytovat
až později. Demence se může objevit také u jiných onemocnění, jako je třeba Parkinsonova choroba. Dále existuje celá řada vzácnějších typů demence.

Jak se pozná demence
Demence se projevuje narušením kognitivních funkcí (poznávacích funkcí mozku jako paměť, řeč, myšlení, úsudek, plánování, pozornost aj.), provází ji také změny a poruchy chování a nálady (tzv. behaviorální a psychologické symptomy u demence), vede k poruše soběstačnosti, celkově má významné sociální dopady na člověka i jeho okolí.
Mezi prvními příznaky onemocnění se často objevují poruchy krátkodobé paměti. Každému
se může stát, že zapomene, kam co položil, ale nemocný člověk bude věci hledat často, může je zakládat na nesprávná místa. Nemusí si pamatovat, že byl v obchodě, a druhý den tam bude chtít jít znovu. Může se opakovaně ptát na stejné otázky nebo zapomínat na domluvené termíny schůzek. Narušení řečových schopností se obvykle projevuje chudší slovní zásobou, problémy vyjádřit se nebo najít vhodná slova a pojmy.
U lidí s narušenými prostorovými schopnostmi se vyskytují potíže, kdy bloudí i na známějších místech. Problémy často nastávají také v oblasti správy financí, například s placením složenek. Může být najednou těžké vybírat peníze z bankomatu, ačkoliv to byl nemocný zvyklý dříve dělat. Člověk najednou zapomene brát léky, nebo jich naopak vezme více. Má problémy ovládat dosud pro něj známé přístroje a spotřebiče (jako telefon, mikrovlnku či žehličku). Další, čeho si častěji všimne spíš okolí nemocného, je postupná ztráta zájmů, úbytek koníčků a aktivit.
S tím, jak člověk ztrácí schopnosti, které dříve měl, může být více smutný, plačtivý až depresivní. Hůře také chápe, co se kolem něj děje, může se u něj vyskytnout strach, nejistota, neklid
až úzkost, u někoho také podrážděnost a agrese. Se ztrátou paměti i úsudku se někdy objevuje podezíravost, například člověk nemůže najít své věci a obviňuje okolí z jejich schování.
Přes snahu vysvětlit mu, že to tak není, nemusí vysvětlení kvůli nemoci pochopit a přijmout. Velice brzy se objevuje, zejména u Alzheimerovy choroby, ztráta náhledu na onemocnění
– nemocný člověk těžko přijímá upozornění, že více zapomíná, a občas může odmítat například vyšetření lékařem.
Další oblast, kterou postihuje demence, je postupná ztráta soběstačnosti v běžných denních činnostech. Nejprve nemocný hůře zvládá komplexní činnosti, jako je už zmiňovaná správa financí nebo cestování např. MHD, později to však mohou být i jednodušší činnosti jako úklid, nákup, vaření či hygiena a oblékání. Narušení soběstačnosti nemusí být a nebývá jedním z prvních příznaků demence, ale může se projevit až s postupem nemoci.

Ne vždy je demence na vině
Může se zdát, že každá porucha paměti znamená demenci. Není tomu tak, člověk může zapomínat z řady dalších příčin. Zmíněná deprese se může skutečně vyskytovat u nemocného s demencí, ale může i sama o sobě způsobovat potíže s pamětí. Člověk je pak nesoustředěný, zapomíná, je unavený, ztrácí zájem o věci kolem sebe, jeho mozek je přetížený problémy,
nad kterými neustále přemýšlí. Deprese je ale na rozdíl od demence lépe léčitelná.
Zapomínání a nesoustředěnost se objevuje také u lidí s poruchami spánku nebo s úzkostnou poruchou. Příčinou může být cévní mozková příhoda, úrazy mozku, dehydratace, delirium nebo působení stresu a významných životních změn.
Vždy je dobré odhalit, co by mohlo být příčinou daných potíží, aby se mohla zavčas zvolit vhodná léčba a další postupy. Pozoruje-li člověk jakoukoliv změnu paměti, řeči, myšlení,
je možné obrátit se na praktického lékaře nebo podstoupit bezplatné vyšetření pomocí testů například v kontaktních místech České alzheimerovské společnosti po celé ČR. V současné době neexistuje kauzální léčba demence (léčba namířená proti příčině onemocnění), nicméně některé medikamenty (tzv. kognitiva) mohou ovlivnit, zpomalit progresi onemocnění.
Jak velký problém je demence Počet lidí s demencí je podle zprávy WHO z roku 2015 ve světě kolem 47,47 milionů a předpokládá se, že jejich počet bude dále narůstat. V České republice se odhadoval počet lidí s demencí v roce 2014 na 153 tisíc, v roce 2020 to bude pravděpodobně už 183 tisíc lidí, i když skutečná čísla mohou být vyšší z důvodu, že část lidí není nikdy vyšetřena a diagnostikována.

Prevence demence, co lze a co nelze ovlivnit
Ukazuje se, že nejsilnějším rizikovým faktorem je věk. Zatímco ve věku 65 let postihuje demence jednoho člověka zhruba ze třinácti, v 90 letech je to jeden člověk ze dvou (Zpráva
o stavu demence 2014, ČALS). Výzkumy naznačují, že určitý podíl mohou mít i genetické vlivy, a to zejména u časných forem Alzheimerovy choroby (příznaky před 60. rokem věku). Riziko vzniku demence může zvýšit genotyp apolipoprotein (APOE4). Za modifikovatelné rizikové faktory demence jsou považovány onemocnění srdce a cév (mozková příhoda, srdeční infarkt), neléčený vysoký krevní tlak (zejména ve středním věku), vysoká hladina cholesterolu v krvi, diabetes mellitus 2. typu. Rovněž kouření, nadměrné užívání alkoholu, obezita.
Z tohoto důvodu se jeví jako prospěšné dodržování zásad zdravého životního stylu, často
je zmiňovaná například středomořská strava (ryby, libové maso, ovoce, zelenina, olivový olej…). Za obecně prospěšné se považují potraviny obsahující antioxidanty, pro mozek a srdce pak nenasycené mastné kyseliny (n-3, hlavně tučné ryby). Stejně tak prospěšná je i psychická aktivita, čtení, luštění, společenské hry, zkrátka jakékoliv učení se novým věcem, které pomáhá udržet mozek v kondici. Pravidelný a dobře vedený kognitivní trénink pak může pomoci oddálit nástup onemocnění. Neméně důležitý je i pohyb, který hraje roli v prevenci řady onemocnění, včetně demence. Pro seniory je přínosné například 30 minut rychlejší chůze denně, plavání nebo tanec. Takové aktivity mohou člověka přivést do společnosti dalších lidí, bojovat proti osamělosti, a pomáhat tak ovlivňovat náladu, protože i dobré společenské vztahy a psychická pohoda jsou důležitými prvky v boji proti těmto onemocněním.

Jak živit mozek ve zdraví i nemoci
Mgr. Tamara Starnovská
Fórum zdravé výživy

Mozek bychom si měli hýčkat, bez jeho činnosti není možný život. Veškeré koordinované
a komplexní činnosti, které člověka charakterizují, jsou možné právě díky mozku. Nezbytně důležitý je pro něj kyslík, který mu dodává okysličená krev, a to v nijak malém množství.
Pro mozek je určeno 15–20 % okysličené krve v našem krevním oběhu. Mozek ale potřebuje
i výživu.

V souvislosti s činností a výživou mozku se nejčastěji mluví o důležitosti příjmu tekutin
a glukózy, jako nejvýznamnějšího zdroje energie. Pro správný vývoj mozku a jeho dobrou kondici to však nestačí. Důležité je mozek také trénovat (zatěžovat formou různých mentálních činností) a podporovat jeho prokrvování (prostřednictvím fyzické aktivity). Prokrvení a následné okysličení mozku naopak snižuje kouření, způsobující stažení cév.
Ve výživě je potřeba zaměřit se na řadu dalších nutrientů (nejen na glukózu a tekutiny),
které mohou mít na náš mozek významný vliv. Jsou to např. n-3 (omega 3) mastné kyseliny, vitaminy a další ochranné látky, jako jsou antioxidanty.

Jak můžeme pomocí životosprávy udržovat svůj mozek v dobré kondici?

• Nekouřením
• Pravidelnou pohybovou aktivitou – ideální je každý den alespoň 30 minut sportovní aktivity nebo i jakéhokoli jiného pohybu, třeba jen obyčejné chůze
• Dostatečným příjmem tekutin – v běžných podmínkách cca 35 ml/kg tělesné hmotnosti a den pro dospělé
• Dostatkem ochranných látek v jídelníčku – ovoce a zelenina jsou důležitým zdrojem vitaminů i antioxidantů (vitamin C, beta karoten, polyfenoly aj.),
ale například také rostlinné oleje jsou zdrojem vitaminu E, který patří k důležitým antioxidantům (látky působící proti volným radikálům, poškozujících i mozek)
• Pravidelnou konzumací zdrojů n-3 (omega 3) mastných kyselin – působí pozitivně na správný vývoj a zdraví mozku, mezi nejdůležitější zdroje patří ryby, některé rostlinné oleje a výrobky z nich vyrobené, některé ořechy a semena (například vlašské ořechy nebo lněné semínko)

K dobré kondici mozku může přispět i tak běžná činnost, jako je sledování akčních letáků
na potraviny různých obchodníků. Jejich pročítáním a zkoumáním trénujeme mozek, díky nim můžeme vybírat kvalitní potraviny za výhodnou cenu a obstaráním těchto potravin spojeným s návštěvou třeba i několika obchodů si pak zvyšujeme pohybovou aktivitu.

Když mozek onemocní

Pokud mozek onemocní, potřebuje podstrojovat daleko více. Nejčastěji se jedná
o degenerativní onemocnění mozku, jejichž důsledkem jsou zvýšené nároky na jeho výživu,
a to jak kvalitativní, tak kvantitativní. Zvyšuje se energetická potřeba, a to až dvojnásobě oproti původní potřebě. Doporučená energetická hodnota stravy se navyšuje až na 50 kcal (210 kJ)/1 kg tělesné hmotnosti a den. Například při hmotnosti 70 kg je to 3500 kcal
(14700 kJ). Zvýšená je i potřeba specifických složek výživy, nejen n-3 mastných kyselin
a antioxidantů, ale v tomto případě také bílkovin. V rámci dietních úprav stravy je důležité přihlížet i k faktu, že degenerativní onemocnění mozku se týká zejména osob v seniorním věku. Je tedy třeba přihlížet ke specifikám stárnoucího organizmu, která s sebou přináší celou řadu dalších výživových nároků. Špatná výživa může znamenat nevhodné hubnutí
až podvýživu. Se zhoršujícím se onemocněním se postupně může snižovat schopnost jíst (zapomínání, snížená sebepéče apod.), a tím se stav ještě zhoršuje. Do úpravy jídelníčku
je třeba zasáhnout co nejdříve, věk a zhoršující se onemocnění totiž znamená daleko komplikovanější řešení případných výživových nedostatků.

• Tuky v hlavní roli

S ohledem na požadavek vyšší energetické hodnoty stravy je nezbytné zaměřit se také na její konzumovatelnost. To znamená zvýšit energetickou hodnotu bez významného navýšení objemu stravy, který by nemocný nemusel být schopen sníst (například sacharidové přílohy zvětšují během úpravy několikanásobně svůj objem, aniž by se změnila energetická hodnota). Často se tedy využívá stravy s vyšším podílem tuku (malý objem a zároveň hodně energie). Důležité je klást důraz na výběr takových tuků, které mají na zdraví mozku pozitivní vliv.

V nedávné době se v médiích objevily zprávy o možných souvislostech konzumace řepkového oleje s Alzheimerovou nemocí. Interpretovaná studie má však řadu nesrovnalostí
a nepřesností – testování probíhalo pouze na myších, nepoužíval se řepkový olej, ale jeho 20% koncentrát, v průběhu studie se významně měnila tělesná hmotnost testovaných myší
a řada dalších argumentů nasvědčuje tomu, že není možné dělat závěry tak, jak jsou medializovány. V rámci prevence řady onemocnění se setkáváme také s doporučením konzumovat kokosový tuk. Ten však patří mezi výživově velmi nevýhodné a jeho konzumaci v rámci degenerativních onemocnění mozku nemůžeme doporučit.

Ve stravě nemocných by měly převažovat tuky bohaté na tzv. polynenasycené mastné kyseliny (PUFA) s důrazem na n-3 (omega 3) PUFA. Ty mají nejen příznivý vliv na zdraví mozku, ale pomáhají také snižovat riziko srdečně-cévních onemocnění (například cévní mozková příhoda, ischemická choroba), která bývají příčinou degenerativních onemocnění mozku. Najdeme je ve větším množství například v tučnějších rybách. A nemusí to být jen finančně náročné druhy jako losos či tuňák, skvěle se hodí třeba sledě nebo makrela.
Jsou vhodné i díky obsahu vitaminu D, který je důležitý pro paměťové funkce. Ořechy (zejména vlašské) a semena (hlavně lněné semínko) jsou také jejich dobrým zdrojem, bohužel ve věkové kategorii nemocných s degenerativním onemocněním mozku ne příliš oblíbeným. Velkou službu proto mohou udělat kvalitní rostlinné oleje (používané i místo sádla či másla při vaření), například olej řepkový, který potřebných n-3 mastných kyselin obsahuje 10 %, což jiný z běžně používaných olejů na našem trhu nemá. Přispět mohou i kvalitní roztíratelné rostlinné tuky. Také výrobky s vyšším obsahem řepkového oleje (některé majonézy) mohou mít v jídelníčku nemocných své místo. Tuky, které jsou pro mozek (a také srdce a cévy) škodlivé, jsou ty s obsahem transmastných kyselin (TFA) a tuky s převahou nasycených mastných kyselin (SFA), konzumované ve zvýšené míře. Z tohoto pohledu je nejrizikovější kokosový tuk, který obsahuje okolo 90 % nasycených mastných kyselin. Druhým rizikovým tukem je tuk palmojádrový, se stejným obsahem nasycených mastných kyselin. Ten se přidává, často společně s tukem kokosovým, do potravinářských výrobků (zejména cukrářských a pekařských). Problematické tak jsou různé sušenky, croissanty, koblížky apod., zejména pokud jsou navíc s polevou či náplní. Transmastné kyseliny již většinou nejsou
ve výrobcích na našem trhu problémem, s výjimkou některých sójových alternativ mléka
(dle aktuálních analýz).

• Bez bílkovin to nejde

Bílkoviny sehrávají ve výživě nemocných velice důležitou roli. Jsou potřebné pro udržení svalové hmoty (a tedy i schopnosti pohybu), bojujeme jimi proti podvýživě. Ve stravě by měly převažovat zdroje živočišných bílkovin (maso, vejce, mléko a mléčné výrobky). Je to složka stravy u osob vyššího věku často problematická. Roli sehrává cena, schopnost zpracování potravin i stravitelnost. To jsou faktory, na které je potřeba se zaměřit. Například maso je vhodné upravovat přírodním způsobem (vaření, dušení), protože pak je lépe stravitelné – v porovnání například s masem pečeným (s kůrkou) či smaženým. U vajec je s ohledem na stravitelnost méně vhodná úprava na tuku (sázená vejce, míchaná). Výhodná jsou např. rozšlehaná vejce v polévce, pomazánkách nebo jen tak na chléb. Častá laktózová intolerance, většinou ve formě, kdy je netolerováno pouze mléko, s sebou přináší potřebu konzumace mléčných výrobků – s jejich zapracováním do jídelníčku je vhodné nemocným pomáhat.

• Vitaminy a další ochranné látky jsou nutností

Ovoce a zelenina ideálně ke každému dennímu jídlu je zásada, která platí i pro nemocné s degenerativním onemocněním mozku. Díky ovoci a zelenině obsahuje strava nemocných důležité vitaminy a antioxidanty, které pomáhají chránit mozek před škodlivými účinky volných radikálů. Ty vznikají při běžné látkové výměně, a pokud je ve stravě nedostatek antioxidantů, negativní působení volných radikálů se může významně projevovat. Musíme však počítat s možnými problémy s kousáním zeleniny, cenou, kyselostí nebo tvrdostí ovoce. Kromě limitů ekonomických se při konzumaci ovoce a zeleniny může uplatňovat také problém s manuální zručností při úpravě (krájení, strouhání, podušení apod.) včetně kulinární gramotnosti. Na místě jsou tak praktická doporučení a vysvětlení, která mohou být pro nemocné zjednodušením, jako například: zelenina v polévce se také počítá, jíst ovoce
ve formě kompotů není ostuda, ovocné pyré je řešením, strouhaná zelenina nemusí ztratit mnoho ze svého příznivého složení, dušený špenát či kysané zelí je skvělá součást jídel.

Nekouření a pravidelná pohybová aktivita by měly být i v léčbě degenerativních onemocnění mozku samozřejmostí.