Bolest při chůzi, omezený pohyb i zhoršující se soběstačnost. Vývoj typický pro pokročilou artrózu kolene nebo kyčle. Řešením se stává náhrada kloubu endoprotézou. Jenže zákrok, který může výrazně zlepšit kvalitu života, pacienti často odkládají. Příliš dlouhé čekání přitom může vést k dalšímu poškození kosti či vazů a následný výkon zkomplikovat.
Výměna kyčelního nebo kolenního kloubu patří mezi výkony, které se v ortopedii provádějí pravidelně a u pacientů mají jasný cíl: zbavit je dlouhodobé bolesti a vrátit jim do života pohyb, který už artróza výrazně omezila. Samotný zákrok je u kyčle i kolene podobný a spočívá v nahrazení poškozených částí kloubu implantátem. Lékaři se operačním přístupem dostanou ke kloubu, upraví konce kostí podle velikosti a operačních šablon a následně na ně nebo do nich fixují implantáty.
„U kolenních kloubů se implantáty nejčastěji fixují kostním cementem. U kyčlí používáme většinou necementované implantáty. Vždy ale záleží na konkrétním pacientovi, kvalitě kosti a typu výkonu,“ vysvětluje Jan Burda, primář ortopedie SurGal Clinic. Samotná operace trvá desítky minut – 30 až 40 minut u kyčle, 40 až 50 minut u kolene. Pacient může být buď v celkové anestezii, nebo v lokálním znecitlivění. O konkrétní metodě rozhoduje celkový zdravotní stav, interní vyšetření i domluva.
Víc než tisícovka nových kloubů za rok
Konkrétně v brněnské SurGal Clinic ročně provedou až 1400 výměn kyčelního a kolenního kloubu. V počtu implantací se tak pracoviště řadí mezi desítku nejvytíženějších center v Česku – a i tady je dobré s objednáním příliš neváhat. Je to totiž právě delší čekací doba nebo obavy z průběhu léčby, které mohou u některých pacientů vést k odkládání zákroku. Podle primáře ortopedie se lékaři s tímto přístupem setkávají pravidelně. „Pacienti mívají strach z výsledku operace i z celého průběhu léčby. Někdy za odkladem stojí také rodinné důvody, například péče o nemocného partnera,“ doplňuje Jan Burda.
Odkládání výměny kloubu přitom nemusí znamenat jen delší období bolesti. U části pacientů může postupující artróza způsobit další změny, které operaci ztěžují, jako je například kostní destrukce nebo větší postižení vazů. V takových případech už standardní implantát nemusí stačit a je nutné použít speciální náhrady, které nahrazují část kosti nebo funkci stabilizačních vazů. „Čím déle pacient s těžkými obtížemi čeká, tím větší je riziko, že se lokální nález zhorší. Vedle postupující bolesti se může změnit i stav kosti a vazů, což má vliv na samotný operační plán,“ vysvětluje Burda.
Cílem je návrat k běžnému pohybu
Endoprotéza je vhodná především pro pacienty s artrózou, které jejich potíže výrazně omezují, a zároveň u nich neexistují zdravotní důvody, které by operaci znemožňovaly. Překážkou mohou být například chronické infekce nebo celkový špatný stav, který neumožňuje větší chirurgický výkon.
Zákrok má pak pacientům pomoci hlavně tam, kde bolest a omezený rozsah pohybu zasahují do běžného života. Typicky jde o chůzi, vstávání, pohyb po schodech, delší stání nebo běžné domácí aktivity. Po úspěšné operaci a rehabilitaci se většina lidí vrací k výrazně volnějšímu pohybu než před zákrokem. „Po šesti týdnech se pacienti zpravidla vracejí do běžného života téměř bez limitů, případně jen s drobnými omezeními. Důležité je nepřeskakovat doporučený režim, nepřetěžovat operovaný kloub příliš brzy a respektovat pokyny lékaře i fyzioterapeuta,“ doporučuje závěrem primář ortopedie Jan Burda.
Marta Molínová
Foto: Shutterstock
