Vzhledem k velmi nízké nezaměstnanosti je na pracovním trhu mnoho nezaplněných pracovních míst, což uchazečům snižuje pravděpodobnost, že skončí bez práce. Jinou situaci však zažívají lidé ve věku nad 50 let, kteří se kvůli svému věku při hledání nového zaměstnání stále potýkají s předsudky i diskriminací.
Měnit zaměstnání je s přibývajícím věkem stále složitější. Nejen, že má člověk ve stávajícím zaměstnání vybudované pevné vazby, ale přepadá jej také strach, že jej pár let před důchodem už nikdo nezaměstná. Proto potřebuje k odchodu opravdu silný důvod. Pro začátek je potřeba si zodpovědět důležité otázky. „Proč bych měl anebo neměl odejít, jaké mě k tomu vedou důvody?
Je to nespokojenost se šéfem? Nechodím do práce rád a míra stresu je již neúnosná? Chci lepší pozici? Chci vyšší plat? Chci pracovat v zahraničí? Těch odpovědí je spousta a je důležité v jaké životní fázi se člověk nachází,“ vyjmenovává Vít Endler, investor a spolumajitel Virtooal.com. a dodává, že čas na změnu je „rozhodně v momentě kdy je člověk v současném zaměstnání vyhořelý. Ideálně ale ještě kousek před tím.“
K zásadnímu rozhodnutí mohou přispět také další faktory. „Silným indikátorem potřeby změny je zdravotní stav. Pokud vás práce netěší a opakovaně ‚choříte‘ – tu chřipka, tu záněty, tu bolest zad…, prostě pořád něco, jasně to ukazuje, že už se nechcete vracet. Tělo a duše jdou ruku v ruce a měli bychom jejich signály poslouchat,“ podotýká Olga Medlíková, autorka e-booků, publikací a článků, lektorka, konzultantka a bývalá manažerka.
Lidé v předdůchodovém věku často mění zaměstnání až ve chvíli, kdy mají jistotu, že je zaměstná někdo jiný. Pokud tomu tak není, je zásadní si vyjmenovat všechna pozitiva a negativa. Někdy totiž dojde na to, že negativa jsou jen drobné problémy, které lze vyřešit dobrou komunikací se stávajícím zaměstnavatelem. „Každá práce má svoje negativa, není třeba hned pro každý negativní bod práci měnit. Jsou i jiná řešení, jak změnit negativní body. Pokud je však člověk vyhořelý, nemá motivaci a další cíle, je čas na změnu,“ říká Blanka Imramovská, obchodní ředitelka vydavatelství CBS.
Rozhodnutí může trvat den, ale i roky
„Na dobu potřebnou k rozhodnutí o změně práce má vliv mnoho aspektů. Mezi nejdůležitější patří osobní vazby a vztah k již vykonané práci. Těžko se opouští super kolektiv a něco, co člověk léta budoval. Rozhodnutí většinou trvá od několika měsíců déle. Dá se říci, že čím je vyšší pozice, tím je rozhodování delší, neboť i nabídka adekvátní náhrady je užší. Ale jsou i případy, kdy přijde životní nabídka a člověk se rozhodne ze dne na den,“ popisuje Jan Silber, jeden ze zakladatelů projektu Jobstack.it
Dobu rozhodování pak může ovlivnit také výše mzdy, zejména v dělnických pozicích. Méně důležitou roli pak hrají peníze u manažerských a vyšších pozic. Zde rozhoduje například firemní vize, cíle a rozvoj. I starší člověk totiž potřebuje ke své práci motivaci v podobě jistoty, že se firmě daří a rozvíjí se správným směrem.
„U lidí, kteří mají nadstandardní platy, k žádnému rychlému rozhodnutí nedochází. Je to tak trochu dáno obavou, zda v novém zaměstnání naleznou skutečně tak výraznou změnu, která za to stojí,“ potvrzuje zkušenost s delším rozhodováním na vyšších pozicích Jaroslava Hávová, Office Manager CENTURY 21.
Lákavé je i podnikání
Občas se stává, že zaměstnání opustí i člověk po padesátce za účelem rozvoje vlastního podnikání. Důvodem je například potřeba zajistit si dostatečný příjem na důchod nebo si konečně splnit celoživotní sny. Pokud člověk nechce budovat vlastní podnikatelský záměr, vždy je možné si otevřít například franchisovou pobočku. „Pokud celý život někdo touží po nějaké práci a z různých důvodů se mu to nepodařilo, má jedinečnou možnost najít si tu svoji franchisovou licenci v oboru, po kterém toužil,“ uvádí Jiří Krajča, projektový manažer z České asociace franchisingu.
„Jestliže řešíme, kdy je čas na ukončení zaměstnání a odchod na volnou nohu nebo zahájení podnikání, pak je ten nejlepší čas právě teď a bude právě teď kdykoli od teď. Tedy je možné to udělat kdykoli, ale takový krok musí být dopředu velmi dobře promyšlen,“ radí Vít Endler.
Kdy ze zaměstnání neodcházet?
To, že je člověk z nějakého důvodu nespokojený, hned neznamená, že je nutné stávající zaměstnání opouštět. Pomoci může rozhovor se šéfem, přeřazení na jiné oddělení, jiná, zajímavější pracovní náplň. Důležité je se nebát. Dnešní padesátníci jsou často naučení zůstávat ve svých zaměstnáních dlouho, klidně i celý život. Proto mají nárok si díky dlouhodobé loajalitě k zaměstnavateli říci, co by chtěli dělat, jaké jsou jejich pocity, či zajímavé nápady. Co přesně dělat, když člověk z firmy odejít nechce, ale zároveň není úplně spokojený? „Prvním krokem by mělo být si o všem otevřeně promluvit s nadřízeným a společně se pokusit najít řešení. Tím může být změna pracovní náplně v rámci firmy nebo třeba participace na různých projektech či rozvojových aktivitách,“ radí Jan Silber. „Zajímavou možností jsou rotace a stáže, změna pozice nebo mentoring mladších kolegů. Když se podíváte, jak pracují na jiném oddělení, na jiné pobočce nebo dokonce v jiné zemi, je to vždycky něčím zajímavé a nabíjející. Potkáte nové lidi a pobyt v zahraničí navíc staví člověka do nestandardních situací, což někdy osvěží až dost,“ dodává Olga Medlíková.
