Dusičnany neboli soli kyseliny dusičné jsou všude kolem nás. Jsou přítomny v půdě, ve vodě, ale i v ovoci a zelenině. Odborníci doporučují jejich hodnoty v jídle hlídat, protože nadměrný a dlouhodobý příjem dusičnanů zvyšuje šance na onemocnění rakovinou, cukrovkou či Alzheimerovou chorobou.
S rozpoznáním hladiny dusičnanů v jídle pomáhá specializovaný přístroj Greentest Eco. Ten nejen pomůže odhalit případné vysoké hodnoty, ale umí také rozpoznat míru čerstvosti potravin. V organismu se dusičnany rozkládají na dusitany a mohou se měnit na rakovinotvorné nitrosaminy. Mohou se rozložit i na oxidy dusíku, které se vážou na hemoglobin a způsobují omezený přenos kyslíku v krvi, což může v případě kojenců způsobit i smrt. Byly též nalezeny souvislosti mezi vysokými dávkami dusičnanů a Alzheimerovou chorobou, rakovinou střev a konečníku. To vše platí při vysokých koncentracích, tedy při stálé a intenzivní konzumaci.
Podle doporučených hodnot maximálního denního příjmu podle Světová zdravotnická organizace (WHO) byl kalibrován přístroj Greentest Eco, díky němuž je možné dávku dusičnanů v jednotlivých částech potravin přesně zjistit. Přístroj je vybaven sondou, měření tedy není nijak složité a zvládne ho kdokoli. Výsledky jsou stanovovány na základě koncentrace solí v testovaných produktech. Limitní hodnoty pro každý druh produktu mají základ v evropských, amerických a asijských standardech a doporučeních. Přesnost měření je až 90 %, což bylo prokázáno testy v laboratořích v Číně, Hong Kongu a na Tchaj-wanu. Na českém trhu je k dispozici několik produktů, které jsou schopné hodnoty dusičnanů v jídle změřit.
Díky výsledkům testu lze vyhodnotit také čerstvost ovoce. Čerstvost je něco, co nelze vždy jednoznačně poznat podle vzhledu. Některé ovoce může být skladováno v lednici i měsíce po sklizni nebo být upraveno konzervanty a chemikáliemi, díky nimž vypadá čerstvě. Vysoká úroveň dusičnanů naznačuje, že ovoce není čerstvé, protože ty se uvolňují během skladování, když se ovoce začíná rozkládat.
Přítomnost dusičnanů
Největší dávku dusičnanů dostanete z vody. Dále z nakládaných mas, tvrdých sýrů či konzerv, pokud se při jejich výrobě používají dusičnany a dusitany jako aditiva, zaručující pěknou barvu či delší trvanlivost (dusitan draselný – E249, dusitan sodný – E250, dusičnan sodný – E251). Následuje právě již zmiňované ovoce a zelenina.
Kolik dusičnanů v zelenině či ovoci je, to záleží nejen na jejich obsahu v půdě a způsobu hnojení, ale třeba i na světelných podmínkách. Platí, že čím je světla méně, tím víc je v potravinách dusičnanů – proto byste měli být při stravování opatrní především na množství konzumace tzv. rychlené zeleniny, která se objeví na trhu hned po zimě, kdy je světla nedostatek. Nejvíc dusičnanů je obecně v listové zelenině – ředkvičkách, cuketě, špenátu, hlávkovém salátu, kapustě, květáku a zelí. Obsah dusičnanů není stejný ve všech částech zeleniny, v hutnějších částech, tedy například v košťálech, je jich více.
Pár rad nakonec
Pokud chcete s příjmem dusičnanů bojovat, omezte příjem rychlené zeleniny, hlavně listové. Pokud se přeci jen rozhodnete pro její konzumaci, zbavte se košťálů a stonků. Obecně je nejvíc dusičnanů u kořene a stopky, u mrkve ve vnitřním válci. Uvařením se obsah dusičnanů snižuje až o 75 % – ovšem za cenu ztráty vitaminu C. A v neposlední řadě víc dusičnanů je v zelenině v zimě, méně v létě, vyšší obsah totiž mají plodiny ze skleníků.
