Venku je v tomto zimním období často nevlídno, a to je ideální čas na návštěvu galerie. Proto vás chci pozvat do Valdštejnské jízdárny na výjimečnou výstavu “École de Paris: Umělci z Čech a meziválečná Paříž”, která se zaměřuje stopu českého umění v meziválečné Francii.
Mezi vystavovanými umělci najdeme jména jako Georges Kars, Othon Coubine nebo François Zdeněk Eberl. Výstavu můžete navštívit do 2. března 2025.
Posledně jmenovaní jsou nejvýznamnějšími představiteli českého výtvarného umění na pařížské meziválečné scéně. Jejich díla se objevovala v prestižních galeriích a na stránkách výtvarných časopisů a byli součástí kosmopolitního uskupení umělců na Montmartru a Montparnassu, označovaného jako pařížská škola. Kromě děl těchto tří klíčových autorů výstava nabízí také práce jejich současníků, jako jsou Amedeo Modigliani, Marc Chagall, Suzanne Valadon, Chaïm Soutine, Jules Pascin, Chana Orloff.
V období mezi světovými válkami byla Paříž kolébkou nejmodernějších uměleckých směrů. Rodil se surrealismus, ale nejrozšířenějším výtvarným projevem zůstávala moderně pojatá stylizovaná a expresivní figurativní malba. Tvůrcům těchto nekonvenčních děl se začalo říkat „pařížská škola“, pro kterou je charakteristické míšení stylů způsobené kosmopolitním prostředím, ve kterém tito umělci tvořili. Mezi oblíbenými náměty jsou portréty současníků, akty, krajiny, život v chudinských čtvrtích Paříže, modelky, prostitutky, kabarety, cirkusy, kavárny… 
A byla to právě tato inspirativní kosmopolitní atmosféra uměleckého Montmartru a jeho kaváren, která české umělce do Paříže přitahovala.
Jedním z prvních českých umělců, kteří se v Paříži usadili, byl Georges Kars
Pocházel z pražské židovské podnikatelské rodiny. Studoval na mnichovské Akademii a po absolvování v roce 1905 odjel na studijní cestu po Evropě. V roce 1908 se trvale usadil v Paříži a zde se aktivně zapojil do centra uměleckého dění. Stal se členem Salon d’Automne, Salon des Indépendants a spoluzakladatelem École de Paris. Karsovými blízkými přáteli byli Pablo Picasso, Paul Klee, Marc Chagall, Guillaume Apollinaire, Max Jacob, Maurice Utrillo, Juan Gris, Guillaume Apollinaire, Jean Cocteau, Alfred Jarry nebo Gertruda Steinová. První světovou válku prožil na frontě. Následné roky pobýval v Paříži nebo ve Španělsku, kde se podílel na založení městského muzea a inspiroval vznik malířských soutěží. Kvůli hrozbě frankistického režimu odjel s rodinou do Československa, avšak po mnichovské dohodě byl nucen vrátit se do Francie. Po okupaci země německými vojsky uprchl v roce 1942 k sestře do Švýcarska. Jeho žena zůstala v Paříži a pomáhala židovským rodinám, kterým hrozil transport do koncentračních táborů. Za zásluhy v odboji dostala po válce vysoké francouzské vyznamenání.
G. Kars deprimován pronásledováním i těžkou finanční a zdravotní situací spáchal 5. února 1945 v Ženevě sebevraždu. Jeho ostatky jsou uloženy na Novém židovském hřbitově v Praze. Ke 140. výročí Karsova narození byl roku 2020 v rodných Kralupech n. V. odhalen jeho pomník.
Zdenek (František Zdeněk) Eberl. Pocházel z české středostavovské rodiny se švédskými a francouzskými předky. Studoval v Praze na Akademii výtvarných umění, dále v Mnichově, Amsterodamu a Paříži. Zde od roku 1913 vystavoval (Salon des Tuileries, Salon des Indépendants) a stal se součástí pařížské bohémy. Po vypuknutí 1. světové války byl členem Comité d’action tchèque à l’étranger a vstoupil do Československých legií. Na frontě byl vážně zraněn a do konce války pracoval pro Červený kříž. Jako malíř, pedagog a kurátor byl roku 1926 vyznamenán řádem Čestné legie. Během 2. světové války byl členem francouzského hnutí odporu Résistance. Po úmrtí manželky se jeho druhým domovem stalo Monako, kde působil jako uznávaný organizátor kulturního života. Zemřel 8. října 1962 v Paříži.
Othon Coubine, narozený jako Otakar Kubín (22. 0. 1883 Boskovice – 17. 10. 1969 Marseille). Pocházel z učitelské rodiny. Akademii výtvarných umění v Praze studoval v letech 1900–1904 u Václava Brožíka, Vojtěcha Hynaise, Hanuše Schwaigera a Františka Thieleho. Byl členem Osmy, výtvarného spolku Mánes, účastnil se výstav Praze, jako pedagog působil na Uměleckoprůmyslové škole. Od roku 1913 žil s rodinou ve Francii, pravidelně vystavoval v Salonu nezávislých. O. Coubine byl velmi úspěšným a oceňovaným umělcem, vystavoval v Paříži společně s Pablem Picassem a Henrym Matissem, vycházely knihy o jeho tvorbě. Po úmrtí syna a manželky se natrvalo uchýlil do Provence a tamní krajina se stala hlavním námětem jeho obrazů. Udržoval kontakty se svou vlastí a od roku 1951 žil střídavě v Praze a v Boskovicích. Posledních pět let života strávil v Provence. Před návratem do Francie odkázal rodnému městu díla, která zde za svého třináctiletého pobytu vytvořil. Stálá výstava obrazů v Boskovicích je umístěna v galerii nesoucí jeho jméno.
