V rámci právní ochrany majetku je třeba pečlivě myslet i na řešení případného dědictví. Pokud totiž neexistuje závěť, bude pozůstalost rozdělena podle zákonných pravidel – tzv. dědických tříd.
Advokát upozorňuje, že v takovém případě hrozí riziko zejména nesezdaným párům – partner totiž bude dědit pouze v případě, že zemřelý neměl děti a žili ve společné domácnosti po dobu nejméně jednoho roku. Praxe navíc ukazuje, že mohou nastat i kuriózní situace, kdy byt zdědí napůl manželka a partnerka.
„Když neexistuje závěť, neprojeví zemřelý svou pravou vůli, což je problematické zejména u nesezdaných párů. Zatímco pozůstalý manžel má i bez závěti zpravidla zajištěno dědictví, nesezdaný partner v případě absence závěti může zůstat naprosto bez prostředků,“ říká advokát Pavel Strnad z AK Polverini Strnad. Pozůstalost je totiž v první dědické třídě dělena jen mezi děti a manžela či manželku. „Pokud spolu mají nesezdaní partneři potomky, pak partner nebude dědit, protože jedinými zákonnými dědici budou jen a pouze děti zůstavitele – bez ohledu na to, jak dlouho spolu partneři žili. Navíc velice často může nastat případ, kdy jsou dokonce pouze děti z předchozího manželství či vztahu – současný partner se tak ocitá bez jakékoliv vazby na dědictví.“
„Použití zákonných pravidel v případě neexistence závěti může vést i k extrémním případům. Například vdova se stane spoluvlastníkem bytu – ve kterém žila celý život a který spadal do společného jmění manželů – společně se zůstavitelovou partnerkou, se kterou on žil poslední dva roky ve společné domácnosti,“ doplňuje příklad z praxe advokát Strnad.
V případě závěti má zůstavitel značnou volnost pořídit se svým majetkem čistě dle své vlastní vůle – například odkázat pozůstalým konkrétní věci z pozůstalosti. Také může ukládat příkazy či stanovit podmínky pro dědění, čímž se ještě více posiluje význam jeho vůle a přání i po jeho smrti. Při sepisování závěti nebo jiných pořízení pro případ smrti s cílem dobře právně ochránit svůj majetek je třeba ale pamatovat na tzv. nepominutelné dědice, kterými jsou děti. Vyjma zákonem striktně vymezeného a v praxi poměrně obtížně realizovatelného vydědění mají tito dědicové vždy dostat zákonem stanovený povinný díl, který u nezletilých potomků činí tři čtvrtiny a u zletilých vždy jednu čtvrtinu jejich zákonného dědického podílu.
Nela Kleinová
Zdroj foto: Gajus
