„Červená barva nehtů je dnes v módě vedoucí a všude se ujímá.“ Pravdivost konstatování, s nímž se v roce 1934 obrátili autoři knížky Drogista rádcem k veřejnosti, zdůvodňovali tím, že zmíněná barva je „praktická a působí vždy výhodným dojmem“.
Byli sice profesory odborné školy drogistické, tedy znalci na úrovni, ale muži, a tak spíš z názorů tehdejších žen než z vlastních k svému tvrzení dodávali, že zmiňovaný odstín „hodí se ke každému ústrojí, rtům i pleti“. Z rozsáhlé škály drogisty v té době nabízených a v drogeriích se vyskytujících „přípravků ku pěstění nehtů“ doporučovali vedle laku hlavně pastu na nehty značky Evona a také v celuloidovém pouzdře prodávané pudry na nehty téže české značky, protože patřil mezi výrobky, které jsou „nejen dobré, ale i cenově přístupné“.
Nehty krášlíme emailem
„Nevzhledné nehty znehodnocují ruce a jest je proto třeba v dnešní době stejně ošetřiti jako pleť a chrup“, pokračovali dále v poučování s tím, že „včasným ošetřením zabráníme bolestem, které působí záděry nehtů a zakřivené nebo zarostlé nehty. Avšak chceme-li své nehty ošetřovati, musíme v prvé řadě dbáti největší čistoty; po umytí rukou a ošetření nehtů po stránce mechanické, pomocí přiměřeně ostrého náčiní, upotřebíme roztoků čisticích nebo bělicích naše nehty. Teprve na to je leštíme, popřípadě emailujeme bílým nebo růžovým emailem. Obecně platí, že dobré laky natírané přiloženým štětečkem přímo na nehty bez jakéhokoli leštění, dodají nehtům trvanlivého lesku, který se mytím ještě zvýší.
„Rovnocenný nejlepším cizozemským výrobkům“, čteme dále v dobovém textu, je i „Kosmata lak na nehty“, který „neláme se, neodlupuje“ a „podrží svůj zářící lesk vzdor umývání vodou, mýdlem, nejméně 10 až 14 dní“. Kvalitní podle odborníků byl i přípravek „Kosmata odstraňovač laku“, který „rozpouští starý lak velmi lehce, aniž by poškodil nehty“ nebo „Kosmata koláčky na nehty“ určené „k upotřebení před lakováním nehtů, aby bylo zamezeno lámání těchto“. S jedním z prášků k leštění nehtů, který byl balený „v podlouhlých rourkových krabičkách“, bylo nutno manipulovat takto: „Vrchní kroužek krabičky otočíme napravo, až se objeví otvor, malou dávku prášku vsypeme na dlaň, prsty dobře rozetřeme a natíráme nehty až do silného lesku“.
Léčba vlasů
Za zmínku stojí i kosmetický výrobek určený ke krášlení úst. Šlo o „Kosmatu tyčinku na rty“ obsahující „nejjemnější tuk příjemné vůně, poskytující rtům nejen dokonalou přirozenou barvu, ale i ochranu proti popukání za každého počasí“. Nenápadná a stálá, „netrpící vodou, počasím ani polibky“ byla rtěnka s názvem „Khasana super“.
Rovněž vlasovým šamponům ředěným vodou věnoval „Drogista rádcem“ velkou pozornost. Léčbu vlasů bylo možné s úspěchem provádět např. bílkovým přípravkem, vodou na hlavu „Arleta“ nebo práškem „Elida“. Výborný byl i „Procházkův heřmánkový“ nebo „Fialkový shampoon“ či „Bombin“, srovnatelný s šamponem „Evona“ dodávaným v tekutém stavu nebo v prášku. Spolehlivě prý působil proti vypadávání vlasů. V drogeriích též obdržíme, doporučovala knížka, suchý šampon a prášek „Černá hlava“, jehož použití má za následek zvýšení lesku vlasů, příjemná je i fialková vůně, doplněná heřmánkem nebo přísadou vaječné žluti; medový plástvový šampon, který „činí vlas krásným a hebkým jako hedvábí a uchovává vlasu přirozené zvlnění“. A doporučovaných přípravků bylo mnohem víc: proti řídnutí vlasů, podporujících bujný vzrůst vlasů, pro kadeře jemné jako hedvábí… Čtenáři se dozvídali, že „shamponová mýdla, i když jsou z vlasů a z pokožky dobře spláchnuta, přec zůstanou na vlasech lpěti co drobné částečky mikroskopem viditelné, které mají za následek, že vlas stává se rychle opět matným anebo suchým, nepoddajným a později se i láme. Tyto částečky vnikají do pórů pokožky, tuto ucpávají, nastává nedokonalý výdech potu, vlas jest mastný a následuje svědění vlasové pokožky, částečně bolení hlavy s nebezpečím pozdějšího vypadávání vlasů.“
Chceme-li barvu vlasů změniti
Příručka Drogista rádcem, která je dnes pramenem k získání představy o části tehdejšího drogistického sortimentu, pokračuje zveřejněním dalších informací k ošetřování vlasů, protože je jasné, že i tehdy byly vlasy považovány za korunu krásy. Kro- mě přípravků pro péči o vlasy byl zájem rovněž o barvy. Pod heslem: „Chceme-li barvu vlasů změniti, barvíme vlasy“, se čtenáři dozvěděli, že „krásné zlatoplavé barvy docílí se použitím Blondeuru“ a jsou-li nám „na závadu šedivé vlasy, obarvíme je Odalinem naplavo, hnědo či černo“.
I když dnes postrádáme od někdejších uživatelů důkazy o dobové oblibě zmíněných kosmetických přípravků, z nichž máme už jen ojediněle zachovány ve sbírkách skleněné obaly, z obrázků v dobovém drogistickém tisku se dovídáme o vítaných kosmetických přípravcích tradičně se vyskytujících například pod vánočními stromky, i když ne ve všech rodinách.
Nela Kleinová
Zdroj foto: Shutterstock
