Krev na toaletním papíře, svědění, pálení nebo nepříjemný tlak v oblasti konečníku. Hemoroidy patří k problémům, o kterých se lidem příliš mluvit nechce. Často proto návštěvu lékaře odkládají a doufají, že potíže samy zmizí.
Hemoroidy má ve skutečnosti každý člověk. Jde o cévní polštářky v oblasti konečníku, které pomáhají udržovat jeho správnou funkci. O hemoroidálním onemocnění mluvíme až ve chvíli, kdy se zvětší, překrví nebo začnou vyhřezávat ven. K jejich vzniku může přispívat dlouhodobá zácpa, silné tlačení při stolici, časté průjmy nebo dlouhé vysedávání na toaletě. Riziko se zvyšuje také s věkem, během těhotenství nebo při častém zvedání těžkých břemen.
Nejde přitom o okrajový problém. Podle dostupných údajů se s potížemi spojenými s hemoroidy během života setká přibližně polovina dospělých Evropanů. Nejčastěji se objevují mezi 40. a 65. rokem života. Zvýšené riziko mají také lidé, kteří při práci dlouhodobě sedí, nebo ženy v závěru těhotenství.
Potíže mohou mít různou podobu. Někdo si všimne především jasně červené krve po stolici, jiného trápí svědění, pálení, bolest nebo pocit cizího tělesa. U pokročilejších hemoroidů může tkáň při vyprazdňování vystupovat z konečníku. „Určitě je vhodné vyhledat specialistu při krvácení nebo odchodu hlenů. Konzultaci doporučuji také při bolesti, svědění nebo prolabování, tedy vyhřezávání hemoroidů,“ říká chirurg MUDr. Štěpán Chalupník ze SurGal Clinic.
Strach z bolesti a závažné diagnózy
Pro mnoho lidí je přitom nejtěžší už samotné rozhodnutí zajít k lékaři. Vyšetření intimní oblasti v nich vyvolává stud a také strach z bolesti nebo ze závažnější diagnózy. „Pacienti se často bojí vyšetření, stydí se a mají obavu z bolesti. Setkáváme se i se strachem, že vyšetření odhalí závažnou diagnózu, například nádorové onemocnění,“ popisuje Chalupník. Právě proto ale není dobré příznaky ignorovat, protože v medicíně se obvykle vyplatí řešit potíže raději dříve než později.
Hemoroidy zároveň automaticky neznamenají operaci. U mírnějších obtíží často pomůže změna návyků. Důležitá je především měkčí a pravidelná stolice, dostatek vlákniny a tekutin, více pohybu a omezení dlouhého sezení na toaletě. Člověk by se měl také snažit při vyprazdňování zbytečně netlačit. Ke krátkodobému zmírnění svědění, bolesti nebo otoku mohou posloužit i volně dostupné masti či čípky.
Pokud tyto kroky nestačí, existují další možnosti léčby. Lékaři mohou například hemoroid stáhnout drobným gumovým kroužkem, který přeruší jeho přívod krve a způsobí jeho postupné zmenšení. Používá se také ošetření pomocí speciální injekce nebo infračerveného záření. U větších či pokročilejších hemoroidů může být vhodná operace. Výběr léčby proto vždy závisí na rozsahu potíží a konkrétním nálezu.
Ani chirurgická léčba dnes přitom neznamená jediný typ zákroku. Klasická operace spočívá ve vyříznutí jednotlivých hemoroidálních uzlů a následném sešití sliznice konečníku. Její nevýhodou může být výraznější pooperační bolestivost, především při stolici, a delší rekonvalescence. U některých typů a stádií hemoroidálního onemocnění je však podle SurGal Clinic právě klasický postup nadále vhodnou možností.
Moderní metody bez řezání
Jednou z novějších možností je ošetření laserem. Při něm lékař zavede do hemoroidu tenké laserové vlákno, které působí přímo uvnitř postižené tkáně. Ta se postupně stáhne a omezí se její prokrvení. Na rozdíl od klasické operace se hemoroid ve velkém rozsahu nevyřezává, a nevzniká tak stejně rozsáhlá otevřená rána. Díky tomu může být zákrok pro pacienta šetrnější a následné hojení bývá rychlejší. Tato metoda však v současnosti není hrazena ze zdravotního pojištění.
„Výhodou laserové operace je relativně nízká bolestivost zákroku, krátká rekonvalescence a možnost řešit tímto způsobem poměrně široké spektrum diagnóz,“ shrnuje Chalupník. Pacient může podle rozsahu zákroku a svého zdravotního stavu zpravidla odejít domů ještě tentýž den a k běžným činnostem se vrátit poměrně rychle.
Alternativou pro některé pacienty může být takzvaná Longova metoda. Při ní chirurg pomocí speciálního kruhového stapleru odstraní část přebytečné sliznice výše v konečníku a zbývající tkáň současně spojí. Tím se omezí přívod krve do hemoroidálních uzlů a pokleslá sliznice se vrací do původní polohy. Samotný výkon trvá přibližně 15 minut, provádí se v krátké celkové nebo spinální anestezii a pobyt v nemocnici se obvykle pohybuje mezi jedním a třemi dny.
K nejméně náročným zákrokům z pohledu pacienta se řadí také metoda H.A.L., která se zaměřuje přímo na cévy zásobující hemoroidální uzly krví. Pomocí ultrazvukové sondy chirurg vyhledá jednotlivé hemoroidální tepny a následně je cíleně podváže. Omezení přívodu krve pak vede k postupnému zmenšení a zatažení hemoroidů.
Při léčbě hemoroidů tedy není nejdůležitější najít „nejmodernější“ metodu, ale tu, která odpovídá konkrétnímu problému. Někomu pomůže změna jídelníčku a návyků, jinému ambulantní ošetření, zatímco u pokročilejšího nálezu může být nejvhodnější některý z chirurgických zákroků.
Zásadní je především neodkládat vyšetření při krvácení, výrazné bolesti, opakovaném vyhřezávání nebo jiných dlouhodobých potížích. Překonat počáteční stud může být nakonec nejkratší cestou nejen k úlevě, ale také k jistotě, že se za obtížemi neskrývá jiná příčina.
Marta Molínová
Foto: Shutterstock
