Život s Alzheimerem

Také se vám občas stane, že zapomenete, pro co jste šli, nebo co jste chtěli říct? A stalo se vám někdy, že jste zapomněli na své přátelé, rodinu, zážitky, vzpomínky nebo dokonce kdo jste vy sami? To je typický průběh Alzheimerovi nemoci. 

Ranné stádium se projevuje typickým zapomínáním, odkládáním věcí na jiné místo, chybnou časovou i prostorovou orientací, změnami v náladě nebo osobnosti a další. Druhé stádium prohlubuje dané problémy. Člověk nezvládá oblékání nebo osobní hygienu, zabloudí na cestě, kterou chodí celý život, zapomíná vypnout kohoutek a podobně.

A následně je nejtěžší stádium, kdy pacient vyžaduje nonstop péči. Není schopen komunikovat ani vyjádřit své pocity, má problém s chůzí, příjmem potravy, tělesně chřadne a bývá odkázán na vozík nebo lůžko.

Stejně jako neexistuje žádný lék, který by nemoc vyléčil, tak neexistuje ani žádný test, který by nemoc bezpečně odhalil. „Při potvrzení, že jde opravdu o tuto nemoc je třeba udělat sérii vyšetření, které vyvrátí, že by demence byla způsobena čímkoliv jiným. Většinou jde o zevrubné vyšetření osobní i rodinné anamnézy, vyhodnocení všech změn z uplynulých měsíců či let. Dále pak test kognitivních funkcí, klinické vyšetření doplněné laboratorními testy a případně CT a magnetická rezonance mozku“ vysvětluje geriatr MUDr. Pavol Šalamon.

Zasahuje celou rodinu

Máte někoho s tou nemocí v rodině? Pak byste měli zpozornět. Protože existuje souvislost mezi genetickou výbavou rodičů a rozvojem nemoci. Nicméně na potvrzení nějaké přímé souvislosti mezi předky a vámi je třeba ještě řada let. Predispozice možná máte, ale na rozvoj nemoci mají velký vliv i vnější podmínky, jako je životní styl, pohyb, strava, duševní aktivity a další. Navíc pozor, pokud jste žena. Ty totiž mají dokonce téměř dvojnásobnou šanci onemocnět.

„U nás to začalo celkem nevinně“, přiznává paní Dana, jejíž tatínek leží v Lůžkovém a sociálním centru pro seniory v Chrudimi. „Nejdříve to začalo klasickým zapomínáním, když se ale přidala rychlovarná konvice na plynovém sporáku, tak nám došlo, že už to normální není. Zvlášť po smrti mojí maminky se začal stav tatínka zhoršovat.“ „Navenek maminka působila v pořádku, poznávala sousedy i našla cestu domů, takže jsme se setkali s překvapením a nesouhlasem ze strany sousedů a názorem, že se jí chceme zbavit. Bylo opravdu těžké se s tím vším vyrovnat. Naštěstí je do zařízení vzali oba i s tatínkem, což moc zařízení neumožnuje, když je taťka v pořádku.  “ říká dcera další klienty Lůžkového centra paní Libuše.

Kam s nimi?

Péče o takového člověka vyžaduje téměř neustálou kontrolu a péči. Běžný domov důchodců také není vhodný. Takže co teď? Můžete buď ukončit svoji práci, a o nemocného se starat, pobírat příspěvek na péči nebo zvolit domov seniorů, ale s rozšířenou registrací o Domov se zvláštním režimem. „Provoz takového zařízení je ale vzhledem k všeobecnému zdražování a zároveň zákonem zastropované výši plateb od klientů a limitovaným příspěvkům od státu velmi komplikovaný“ upozorňuje Erika Pohorská, předsedkyně správní rady nadačního fondu Nejste sami, který se zaměřuje právě na pomoc seniorům. „Přitom každoročně těchto lidí přibývá a provoz těchto domovů je nezbytný“ upozorňuje MUDr. Šalamon. V průměru se udává, že osoba, které je diagnostikována tato nemoc, žije ještě 3-11 let, výjimečně i 20 let a více. Čím dříve byla nemoc diagnostikována, tím větší má naději.

Marta Molínová

Zdroj foto: Nadační fond Nejste sami

 

 

 

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.