Pes, který nemá zuby, nekouše aneb jak pečovat o psí chrup

Zuby jsou pro psy nástrojem číslo jedna, a protože nemohou na rozdíl od lidí svůj chrup snadno nahradit protézou, je potřeba dbát na správnou dentální hygienu.

Ústní dutina psů je v mnoha ohledech citlivější než u člověka a podcenění péče může mít fatální následky. A protože je březen měsícem dentální hygieny a 20. březen navíc Světovým dnem ústního zdraví, je ideální čas prozkoumat téma psí chrup trochu detailněji. Podíváme se na překvapivé rozdíly mezi lidským a psím chrupem, naučíme se čistit psí zuby a dozvíme se, proč se více než 80 % psů potýká s paradentózou.

Multifunkční chrup

Zuby jsou pro psy minimálně stejně důležité jako ruce pro člověka. Je to nástroj sloužící k přenášení předmětů i štěňat, slouží k tahání, trhání, žvýkání a vůbec ke kontaktu s živým i neživým světem kolem. Tak jako my, i psi vystřídají za život dvě sady zubů. Ty první, mléčné, přitom psům začnou vypadávat už zhruba ve čtyřech měsících, kdy je postupně nahrazují zuby trvalé, které by jim měly vydržet na celý život. A právě vypadávání zubů už mohou provázet první problémy. Pokud se kořen mléčného zubu špatně vstřebá a začne se překrývat s nově rostoucím zubem, výrazně se zvyšuje riziko onemocnění parodontu a narušení správného skusu. Stát se může i to, že mléčný zub nevypadne. V takovém případě je nutné navštívit veterináře. Už ve věku 6 až 8 měsíců má většina psích plemen všechny trvalé zuby, a tak je jasné, že zubní péče není něco, co by mohli majitelé psů odkládat. Čím je pes mladší, tím lépe se navíc učí návykům spojeným s dentální hygienou.

Pozor na vady skusu

Možná by vás ani nenapadlo, že i psi mohou mít problémy s vadami skusu, ale opak je pravdou a jedná se o relativně častou záležitost. Jejím důsledkem pak může být nadměrné opotřebování zubů, poranění měkkých tkání dutiny ústní nebo problémy při konzumaci potravy. V takovém případě může pomoci veterinární stomatolog. Platí zde stejné pravidlo jako v péči o lidský chrup: včasná péče se nakonec mnohonásobně vyplatí. Psí zuby rozdělujeme na 4 druhy. Stoličky jsou umístěny v zadní části čelisti a jako u lidí slouží k drcení potravy. Účelem třenových zubů je trhání a žvýkání. Špičáky pomáhají držet předměty v tlamě nebo k prokusování potravy či předmětů. A nakonec řezáky, jež jsou vhodné jak k okusování potravy, uchopování předmětů a péči o srst.

Rizikové dásně

Podle výzkumů vědeckého centra pro péči o domácí zvířata Waltham Petcare Science Institute se více než 80 % psů potýká s paradentózou, jejíž hlavní příčinou je zubní plak. Háček je ale v tom, jak zubní plak u psů včas odhalit. Onemocnění dásní lze v počáteční fázi zvrátit, v pokročilejších stádiích je však mnohem hůře léčitelné, pro psy bolestivé, a dokonce může vést ke ztrátě zubů.

„Zánět dásní, takzvaný gingivitis, a následný zánět závěsného aparátu zubu, parodontitis, jsou nejčastější onemocnění v dutině ústní psů. Mohou způsobit závažné zdravotní problémy jak v dutině ústní, tak ovlivnit celkový zdravotní stav a způsobit závažné onemocnění, které v krajním případě ohrožuje i život zvířete,“ říká MVDr. Zbyněk Lonský, předseda České společnosti veterinárních stomatologů.

Aby ve Walthamu zjednodušili a zefektivnili metody měření zubního plaku u psů, inspirovali se u metod používaných při vyšetření lidského chrupu, konkrétně tzv. QLF metodou. Během ní dojde k osvícení zubu speciálním světlem, které za pomoci následného světélkování odhalí rozdíl mezi zuby pokrytými plakem a těmi zdravými. Součástí metody je také pořízení speciální digitální fotografie, kterou následně analyzuje počítač. Dosavadní výsledky potvrzují, že je tento způsob mnohem efektivnější než ty, které byly používány doposud – jedinou překážkou je trpělivost, kterou psí mazlíčci mnohdy nemusí mít na rozdávání.

I tuto překážku se však podařilo odstranit. Osvědčily se speciální nástroje pro rozevírání úst (tzv. dentální rozvěrače), které používají i zubní lékaři při vyšetření dětí. A jak uvádějí výzkumníci z centra Waltham, jelikož metoda spočívá pouze ve svícení specializovanou kamerou, psi, kteří měření opakovaně podstoupili, si na něj zvykli, a nakonec sami rádi před objektivem ukázali své zuby.

Zatímco onemocnění dásní je u psů velmi časté, zubní kazy jsou naopak spíše výjimečné. Podle výzkumů v centru Waltham je to především rozdílným složením zubního plaku u lidí a u psů. Také díky tomuto poznatku mohou ve Walthamu přizpůsobovat zubní péči psům na míru, protože zatímco u výše popsané metody měření zubního plaku se ukázala správnou inspirace metodou používanou u lidí, rozdílné složení zubního plaku naopak poukazuje na nutnost věnovat psímu chrupu odlišnou péči, než jakou vyžaduje chrup člověka. I když si je lidská a psí dutina ústní v mnohém podobná, existuje také mnoho zásadních rozdílů. Podle vědců z Walthamu především ve složení bakterií, z nichž ty v dutině ústní psů nebyly ve většině případů dosud popsány. Ukázalo se ale, že psi nemají typické bakterie způsobující zubní kazy a že ani bakterie způsobující onemocnění parodontu nejsou u psů stejné jako u člověka.

Menší pes, větší riziko

Díky těmto poznatkům mohou ve Walthamu provádět důkladný výzkum a analýzu psího zdraví. V největší studii svého druhu poukázali na překvapivé souvislosti mezi velikostí psího plemene a jeho náchylností k onemocnění dásní. Studie, která byla publikována v The Veterinary Journal, analyzovala lékařské záznamy více jak 3 milionů psů napříč 60 nejpopulárnějšími plemeny. Ukázalo se, že v tomto žebříčku zcela jasně vedou malá plemena, která jsou až pětkrát náchylnější k onemocnění dásní než velká plemena. Přitom právě malá plemena jsou doménou spíše méně zkušených chovatelů, protože bývají přeci jen snáze zvládnutelná. Na druhou stranu je větší pravděpodobnost, že méně zkušený chovatel dentální péči zanedbá. Nejrizikovější jsou navíc u nás velmi oblíbená plemena. Shetlandský ovčák (Šeltie) má například více než 30,6% šanci, že onemocní parodontózou. S nebezpečím tohoto onemocnění se potýkají také páníčci papilonů (29,7% riziko), malých (toy) pudlů (28,9% nebezpečí), jezevčíků (28,1% riziko) ale i bišonků (27,9% riziko ohrožení)

Prevence je klíč

Jako u mnoha jiných onemocnění, i onemocnění dásní se vyvíjí postupně, ale pokud je odhaleno včas, může být zachyceno a vyléčeno. Prevencí se však můžeme vyvarovat rizika, že onemocnění neodhalíme včas a že se nám jej nepodaří úspěšně léčit.

5 tipů od Pedigree pro zdravé zuby a dásně

  • Pečujte o zuby vašeho psa každý den. Čištění zubů kartáčkem můžete kombinovat i s dentálními pamlsky.
  • Psy starší 3 let nechte vyšetřit veterinárním stomatologem, který vám doporučí péči přesně na míru.
  • Alespoň jednou ročně nechte chrup vašeho psa prohlédnout u veterinárního lékaře.
  • Dávejte svému psovi jen pamlsky a hračky, které jsou pro chrup bezpečné.
  • Odměňujte psa například pochoutkami z řady DentaStix od Pedigree, které psům chutnají a zároveň pomáhají udržovat dásně i zuby zdravé.

Jak poznáte, že váš pes trpí problémy v dutině ústní?

Čím dřív si pes zvykne na pravidelnou kontrolu ústní dutiny, tím lépe. Prohlídka by neměla být pro psa nepříjemná, a to ať už ji provádíte sami, nebo veterinář. Dásně by měly být růžové a zuby bílé s minimálním zabarvením. Zubní kámen se může tvořit velmi nenápadně, proto je pravidelná prohlídka dutiny ústní nezbytná.

„Výrazný zápach z dutiny ústní a jakékoli problémy s příjmem potravy, by měly být důvodem, aby majitel psa bez zbytečných odkladů navštívil veterinárního lékaře,“ říká MVDr. Zbyněk Lonský, předseda České společnosti veterinárních stomatologů.

Psi jsou jako smečková zvířata naučeni svou bolest skrývat, aby nedali najevo slabost. Proto je důležité si dobře všímat často i drobných náznaků, které mohou indikovat problém. Waltham Petcare Science Institute nabízí jednoduchý přehled nejčastějších příznaků:

  • Zápach z dutiny ústní (často přehlížený varovný signál).
  • Žvýkání pouze na jedné straně tlamy.
  • Potíže při příjmu potravy (vypadávání potravy z tlamy).
  • Nezájem o jindy oblíbené hračky.
  • Vyhýbání se dotekům na čumáku nebo hlavě.
  • Kýchání nebo výtok z nosu.
  • Nadměrné slinění, případně s příměsí krve.
  • Ztráta tělesné hmotnosti.
  • Otoky pod očima nebo v tlamě.
  • Ustupující dásně s odhalením krčků zubů.
  • Odtažitost a apatie.

Jak psům čistit zuby?

Drtivá většina majitelů (95 %) dle průzkumů čistí své vlastní zuby denně, jen zlomek (7 %) však na denní bázi pečuje tak pečlivě o chrup svých psů. Pravidelné čištění zubů je přitom tou nejlepší prevencí. Je ale jasné, že zpočátku se to psům moc líbit nebude. Proto je důležité postupovat opatrně a krůček po krůčku, až si pes na čištění zubů zvykne a možná se pro něj stane i příjemným zážitkem. Klíčem k úspěchu je též zvykat na toto ošetření psa již od štěněcího věku.

Budete potřebovat zubní kartáček správné velikosti, zubní pastu pro psy a místo, kde vás ani psa nebude nic rozptylovat. Pro malé psy použijte dětský kartáček, pro střední a velké psy kartáček pro dospělé. V obou případech volte kartáčky střední tvrdosti. U miniaturních plemen pak využijte speciální malé kartáčky.

Zezačátku zuby čistěte jen krátce a v předem stanovený čas, aby si pes na tuto rutinu navykl. Dbejte na to, aby si pes zvykl na každý jednotlivý krok čištění a za dobré chování psa chvalte a odměňujte.

Postup čištění:

  1. Seznamte psa se zubní pastou. V žádném případě nepoužívejte zubní pastu pro lidi. Začněte nejdříve malým množstvím, nechte psa pastu očichat a ochutnat.
  2. Zvykejte psa na to, že při čištění má něco v tlamě. Nejdříve postupujte tak, že budete psí tlamu držet zavřenou a pod horní pysk na straně tlamy vložíte prst s malým množstvím pasty. Tu pak po zubech rozetřete. Tlama musí zůstat zavřená a pes vám nesmí žvýkat prsty. Buďte opatrní a nepokračujte, pokud hrozí, že by vás pes kousl. Jakmile si pes na tento krok zvykne a bude při něm klidný, můžete pokročit dál.
  3. Přichází čas seznámit psa s kartáčkem. Začněte u špičáků s kartáčkem navhlčeným vodou a nanesenou zubní pastou, kterou zatlačíte do štětin kartáčku. Držte psovi tlamu, ale jemněji než v přechozím kroku. Hlavní je zabránit psovi ve žvýkání kartáčku. Takto čistěte špičáky na jedné a pak na druhé straně. S předními zuby nezačínejte, dokud si pes na kartáček nezvykne, jsou totiž mnohem citlivější než špičáky.
  4. Pokračujte čištěním zadních zubů. Kartáček je v tomto případě nutné zasunout až pod pysky v koutcích tlamy. Využit na to můžete i menší kartáček. Intenzitu čištění zvyšujte postupně a pokud pes reaguje negativně, čištění zastavte.
  5. Po úspěšném zvládnutí předchozích kroků můžete postoupit k čištění všech zubů. Začínejte špičáky a postupujte k zadním zubům. Nakonec vpředu zvedněte horní pysk a vyčistěte řezáky. Stejně jako u člověka je pak ideální dbát na to, aby byla každému zubu věnována dostatečná péče. Pokud je to jen trochu možné, čistěte psovi zuby pravidelně alespoň jednou denně.

Marta Molínová

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.