Šedesátka by se dala označit za babí léto života, dobu. Člověk má za sebou mnoho zkušeností, nemusí se nikam hnát, děti má odrostlé, takže má více času na sebe a své koníčky. Některé výzkumy dokonce poukazují na to, že po sfouknutí pomyslných šedesáti svíček na dortu bývají lidé vlastně nejšťastnější...
Inženýrce Daně Steinové je 71 let, stále pracuje a jak říká, její život je bohatý na spoustu událostí, společenských kontaktů a příjemných osobních zážitků. „Nejsem asi úplně typický prototyp seniora, který je v důchodu a konečně má čas se věnovat svým koníčkům. Děti už mám odrostlé a samostatné, potěšení s vnoučaty je radostné, ale není tam ta plná odpovědnost za ně, protože je mám jen na chvíli,“ říká zakladatelka Centra celoživotního vzdělávání, která se již téměř 40 let věnuje vytváření aktivizačních a vzdělávacích programů pro seniorskou populaci.
Podle ní je důležité, aby se člověk svým věkem příliš nezabýval. Nepřemýšlel nad tím, zda určité aktivity jsou pro jeho věk ještě vhodné, a zkrátka dělal to, co ho baví a těší. „Já osobně mám obrovské štěstí, že moje práce mi přináší velké uspokojení a potěšení. Takže vlastně ani nemám čas si všímat toho, že stárnu,“ připouští s úsměvem.
Dobrý zrak umožní lépe žít
Aby se senioři mohli věnovat svým koníčkům, je důležité být v dobré kondici a stěžejní je také ostrý zrak. To potvrzuje i doc. MUDr. Šárka Skorkovská, CSc., primářka oční kliniky NeoVize Brno, která se mimo jiné specializuje na šedý zákal, tedy oční onemocnění, které postihuje převážně seniory, jelikož je způsobeno přirozeným zakalením oční čočky. Obvykle se začíná objevovat kolem 60. roku, po sedmdesátce jím trpí každý druhý člověk. Ve vyspělých zemích se dá naštěstí velmi dobře operovat ambulantním a bezbolestným zákrokem, při němž je poškozená čočka vyměněna za novou umělou. Slábnoucí zrak může mít vliv na celkovou psychiku a kondici, jak vidí primářka Skorkovská ve své každodenní praxi. Jako jeden z mnoha případů uvádí příklad svého pacienata, devadesátiletého seniora, který byl i přes pokročilý věk stále doma činný. Ačkoliv byl lehce omezený pohyblivostí, četl a těšil se dobré duševní kondici. Měl ale už velmi pokročilý šedý zákal a do toho přišla pandemie koronaviru. Zalekl se a zůstal raději doma, operaci odložil. „Určitý typ šedého zákalu, označuje se jako ‚nukleární‘, se rozvíjí pomalu. Pacienti vidí do blízka, protože vzniká tzv. indexová krátkozrakost. Změnou indexu lomu čočky začnou tito lidé dobře vidět do blízka, ale čočka přitom tvrdne a hnědne, říkáme tomu brunescentní katarakta,“ vysvětluje oftalmoložka Skorkovská. Protože pacient zůstal kvůli obavám z covidu-19 doma a operace se musela odložit, došel do stádia, kdy přestal vidět. „Zhoršil se i psychicky. Když konečně přišel na operaci, úplně ožil! I jeho manželka a syn říkali, jak se celkově změnil, že byl najednou jako v jiném světě, úplně ho to psychicky zvedlo,“ vzpomíná primářka. Protože šedý zákal v pokročilém stádiu už značně negativně ovlivňuje zrak, člověk tak postupně přichází o nejdůležitější zdroj vizuálních informací z okolí. Operace tedy může být také výraznou prevencí atrofie mozku z důvodu stařeckých změn – proto je důležité řešit problém zavčasu. „Výsledky australské studie Blue Mountains Eye Study prokázaly, že operace šedého zákalu následně snižuje riziko časného úmrtí a to až o 40 %, protože lidé mají mnohem větší vitalitu, lepší psychiku, lépe spí,“ upozorňuje MUDr. Lucie Valešová, primářka Oční kliniky NeoVize Praha.
Mnoho důvodů ke štěstí
„Zralý věk může přinášet mnoho příležitostí ke spokojenému životu. Jednak po stránce materiální (děti jsou již dospělé a samostatné, zbývá tedy více času na vlastní koníčky, cestování, může zbývat také více peněz – splacená hypotéka, životní úspory), tak po stránce duchovní (nadhled daný zkušenostmi, uvědomění si priorit i konečnosti vlastního života, osobnostní vyzrálost). Často přicházejí vnoučata, šedesátník se stává při pomoci s nimi pro své děti opět důležitým, vidí výsledky své práce či výchovy vlastních dětí. Období 60+ může být také časem vrcholu pracovní kariéry, spojeným se společenským oceněním nebo naplněním dlouhodobých pracovních cílů,“ uvádí psychologický poradce Mgr. Petr Šusta, Ph.D. Podle některých studií jsou mnozí lidé po šedesátce dokonce šťastnější než v předchozích životních etapách. Například David Blanchflower, profesor na Dartmouth College, se pocitem štěstí v průběhu lidského života dlouhodobě zabýval a dle jeho studie ve 132 státech světa nastává vrchol největší nespokojenosti u obyvatel rozvinutých zemí ve 47,2 letech – tehdy se dá hovořit o kulminaci krize středního věku. V tu chvíli se však dá „odrazit ode dna“ a pomyslná křivka spokojenosti, připomínající tvarem písmeno U, znovu začne stoupat. Začneme se totiž smiřovat s nenaplněnými ambicemi, získáme realističtější pohled na svět, přestáváme se srovnávat s ostatními a akceptujeme se i s vlastními chybami. Zkrátka, neřešíme už „hlouposti“ – a to nám přináší vnitřní klid a pocit štěstí i sebejistoty…
Carpe Diem! Užívej dne…
Dobré vidění má vedle psychické pohody vliv i na prevenci před úrazy a zvyšuje také soběstačnost seniorů, například tím, že jim umožňuje i v pokročilejším věku řídit automobil a věnovat se různým aktivitám, včetně pomáhání svým blízkým. Cítit se užitečný je totiž dalším z faktorů, které lidem dle odborníků přinášejí štěstí a v seniorském věku to platí obzvlášť. „Je velmi účinné, pokud se senior cítí prospěšný – babička vaří a peče, děda učí vnuka rybařit…,“ dává příklad psycholog Šusta. Tuto tezi potvrzuje i Dana Steinová: „Dávám příležitost svým seniorským studentům, aby se dělili o svůj potenciál se svými kolegy tím, že pro ně vedou doprovodné aktivity, jako jsou například jazykové kurzy nebo různé typy tělesných cvičení. Člověk v jakémkoliv věku se potřebuje cítit užitečný a to platí i pro seniory. Navíc hodně cestujeme. Máme za sebou přes 50 výměn se seniory doslova z celého světa. Spousty poznávacích zájezdů, aktivizační pobyty v lázních a u moře spojené se cvičením a trénováním paměti,“ dodává inženýrka Steinová, která je zároveň předsedkyní České společnosti pro trénování paměti a mozkový jogging. „Moji seniorští studenti si stěžují na to, že to všechno nemohou stačit a mně to jejich stěžování zní jako rajská hudba. Oni si totiž opravdu život užívají naplno!“ dodává. Radovat se z každého hezkého okamžiku je vlastně receptem na štěstí v jakémkoliv věku – a zdá se, že čím jsme starší, tím více si vážíme maličkostí a vidíme priority v opravdu důležitých věcech, které v kolotoči všedních povinností často protékají mezi prsty. Zajímavé postřehy například shrnula Bronnie Ware v knize Čeho před smrtí nejvíce litujeme. Autorka působila několik let v paliativní péči a setkávala se s lidmi na sklonku života. Z rozhovorů vyplynuly různé oblasti, které by si nejčastěji přáli umírající změnit – najít odvahu žít opravdu podle sebe a ne podle očekávání druhých, tolik nepracovat, najít odvahu vyjádřit své city, udržet si vztahy se svými přáteli, dovolit si být šťastnější… Protože se horizont života zkracuje, tím intenzivněji člověk prožívá každý okamžik. Zkrátka, jak se říká: Carpe Diem! Užívej dne…
Marta Molínová
