Jistota a bezpečí je pro člověka a každou živou bytost zásadní jako předpoklad pro zdravý vývoj jedince a život. Tím, čím si teď procházíme není jen několikatýdenní vykolejení z každodenní rutiny, ale již nyní víme, že nás i náš život tato nákaza bude ovlivňovat dále.
Opatření, která byla zaváděna, ale především způsob jejich sdělování a vyžadování, způsobila velký tlak na naše životy a individuální jistoty a znamenala útok na primární bezpečí. Jedna možnost, jak na tyto skutečnosti reagovat je, ignorovat zastrašující tón a chovat se dospěle. To znamená dodržovat opatření ze zodpovědnosti k sobě i druhým lidem. Tato reakce je ta zdravá, i když je někdy těžké v atmosféře strachu v ní vytrvat.
Druhá reakce, která právě může přinést do života velký psychický výkyv, je ta ustrašeně přijímací a slepě poslušná. Člověk pak ztrácí své přirozené síly i obrany a stává se psychicky i fyzicky náchylnější k nemoci.
Třetí reakcí je rebelství proti autoritě a “zlobení jako nezvedený puberťák”, ta je pak zbytečně riskující a člověk tím může ohrozit sebe a druhé.
Návrat do normálu?
V posledních dnech se počet kontaktů na chvíli na naší krizové lince důvěry vrátil do běžných čísel. Klienti volají stále, příběhy jsou možná zamotanější než na začátku nouzového stavu a odráží se v nich problémy a trápení nedořešených záležitostí před karanténou. Může to být i tím, že lidé se postupně “zabydleli” v daných opatřeních, není to již nic nového a z nejistého se stává běžnost všedního dne, i když odlišná od toho, co jsme znali dříve.
„Domnívám se, že nikdo z nás nedokáže odhadnout, jak velké dopady na psychiku, mají opatření, která byla u nás zaváděná. Z příběhů lidí, kteří kontaktují naši krizovou linku důvěry bych chtěla zdůraznit, že psychiku člověka ovlivňuje i to, jak jsou opatření prezentována a nastavována. Strach, který je šířen, nejistota a nesvoboda, která je v mnohých nařízeních nesmyslná, přináší do našich životů zásadní obraty,“ zdůrazňuje Hana Regnerová ředitelka Modré linky.
Lidé si zvyknou na všechno?
Z naší zkušenosti si však dovolujeme apelovat na to, že tato situace může být nebezpečnější než před měsícem. V té době se strach mohl i navenek přiznat, nyní už to začíná být možná trochu nepatřičné. Ale psychické stavy mají svoji dynamiku a napětí, které bylo v minulých dnech se může projevit až ve dnech či týdnech dalších. Těžké pak detekovat, kde se ty “divné stavy” vzaly, což může způsobit ještě větší úzkost a propad psychiky.
O pomoc si lze říct i dál
Nyní nás pravděpodobně čeká postupný návrat do běžnějšího života, což není o nic snazší než na začátku nouzového stavu. Možná právě naopak. Krizové linky a linky důvěry tu stále zůstávají a jsou vám k dispozici proto, aby pomohly řešit velké problémy, ale jsou zde také, aby se z malých trápení nestaly velké.
Vždyť zavolat nebo napsat není tak těžké, zůstat na trápení sám je těžší.
Marta Molínová
