Pohanka

Přirozeně bezlepkovou pohanku seženete v různých variantách, od krupek, lámanky až po mouku. Přezdívá se jí lék, protože obsahuje řadu důležitých látek. Jako třeba zinek, draslík či vitaminy B1 a B2. Pohanka má specifickou jemně oříškovou chuť, která vynikne, například když lámanku povaříte s mlékem do husté kaše. Tu pak můžete dosladit medem, přidat oříšky, oblíbené ovoce a výbornou snídani máte na stole. Kaši lze uvařit i na slano s opečenými kousky slaniny a česneku. Pohanka se skvěle hodí také do zeleninových polévek či salátů. 

Jáhly

Naši předkové si vyloupaná semena prosa dopřávali velmi často. Opět jde o bezlepkovou potravinu, vhodnou i pro celiaky. Jáhly obsahují cenné složky jako draslík, hořčík či fosfor, a navíc jsou lehce stravitelné. Před vařením se doporučuje propláchnutí horkou vodou, čímž je zbavíte jejich přirozeně hořké chuti. Díky tomu, že se dobře rozváří, z nich lze připravit například placičky, hodí se ale i do salátů. Pokud chcete vyzkoušet pravý staročeský recept, vsaďte na sladký jáhelník.

RECEPT:

• Z 200 gramů jáhel uvařte v mléce nebo vodě kaši, kterou nechte vychladnout.
• Připravte si oblíbené ovoce, k loupanému prosu se nejlépe hodí švestky, hrušky či jablka.
• 100 gramů cukru se žloutky ze třech vajec utřete do pěny a bílky se špetkou soli do hustého sněhu. Jáhlovou kaši promíchejte nejprve se žloutkovou směsí a pak zlehka vmíchejte sníh.
• Na dno vymazané zapékací mísy rozetřete polovinu jáhlové hmoty, poklaďte ji ovocem a přikryjte rovnoměrně zbytkem kaše.
• Pečte ve vyhřáté troubě na 160 stupňů po dobu 55 minut.
• Hotový jáhelník můžete poprášit skořicovým cukrem.

Špalda, tritikále

Nešlechtěný druh pšenice, špalda, se od té klasické liší jak složením, tak i chutí, která připomíná oříšky. Je bohatá na minerály a organismus si z ní vezme především hořčík, fosfor či vitaminy skupiny B. Zrnka špaldy lze v kuchyni využít samostatně jako přílohu. Při pečení pak můžete část klasické mouky nahradit právě tou špaldovou, jen je třeba přidat více prášku do pečiva nebo droždí, protože těsto z této mouky bývá tužší. Ze špaldy se ale dá připravit také nápoj, a to bezkofeinová náhrada kávy.

Tritikále je hybridní obilnina, česky se jí říká žitovec, protože vznikla zkřížením žita a pšenice. Oproti ní ale obsahuje pouze malé množství lepku. Využívá se zejména k výrobě chlebové mouky. Jestli se na domácí chleba chystáte, nebo už dávno pravidelně pečete, můžete pro změnu část mouky nahradit právě žitovcem.

Jedná se o typické plodiny ekologického zemědělství, které navazuje na tradiční postupy a podmínky, ve kterých se dříve tyto rostliny pěstovaly, ale mnohem efektivněji. Základem ekologického zemědělství je pestrý osevní postup, vhodné plodiny a organické hnojení. Řada ekofarem má až osmiletý osevní postup, což znamená, že na stejném místě pěstuje stejnou plodinu až po 8 letech. Půda má tak čas si odpočinout a načerpat od ostatních plodin v mezičase potřebné látky a minerály. Vše se dobře doplňuje a pečlivě plánuje, jen díky tomu není potřeba používat žádnou chemii k hubení plevele a škůdců. Vše má na ekofarmě svůj čas a místo. Pestrost je vítaná, nikoliv potlačovaná. Díky tomu mohou ekologičtí zemědělci dosahovat vysokých výnosů, neznečišťovat vodu ani okolí rezidui pesticidů a zúrodňovat naši půdu. Na ekologické orné půdě tak najdete žížaly, brouky, hraboše, krtky i ptáky, kteří do zemědělské krajiny dříve patřily, ale nyní jsou díky intenzivnímu konvenčnímu způsobu hospodaření téměř vyhubeni.

Abyste měli jistotu, že si kupujete například opravdu kvalitní pohanku, bez zbytků chemických látek z postřiků a hnojiv, hledejte označení zkratkou BIO. Produkty pěstované v souladu s přírodou jsou označeny českým logem biozebry nebo evropským biolistem.