Klasický cukr (neboli sacharóza) je tradičním sladidlem vyráběným z cukrové řepy nebo cukrové třtiny. Vlastností cukru je dobrá stravitelnost. Zvýrazňuje chuť a zvyšuje energetickou hodnotu nápojů, ale neobsahuje žádné vitamíny ani minerální látky. Někteří lidé se domnívají, že bílý (tedy rafinovaný = čištěný) cukr je něco nezdravého, zatímco hnědý (nerafinovaný) zdravý je. Hnědý cukr ovšem nemá příznivější nutriční hodnotu, nemá ani významný zdravotní přínos, rozdíl je tedy hlavně v barvě.

Nicméně v nápojích najdeme nejčastěji fruktózo-glukózový sirup. Vyrábí se většinou z kukuřičného nebo pšeničného škrobu, má vyšší sladivost než řepný cukr a podtrhuje ovocnou chuť nápojů.

„Na rozdíl od sacharózy, ve které je poměr glukózy a fruktózy 50/50, u fruktózo-glukózového sirupu je tento poměr 55/45. Oba typy sladidel jsou tedy z nutričního hlediska téměř totožné,“ vysvětluje nutriční terapeutka Květa Krajíčková.

Mýtus 2: Není nic sladšího než cukr

Nejen druh, ale i obsah sladidel se liší podle typu nápoje. „Spotřebitelé sladkou chuť vyžadují.  Výrobci proto dodávají na trh nejrůznější nápoje a zákazník má možnost zvolit si, co mu nejlépe vyhovuje,“ uvádí výkonný ředitel Svazu výrobců nealkoholických nápojů Zdeněk Huml.

Z přírodních sladidel je v posledních letech mezi výrobci nápojů využívána také stévie, která má prakticky nulovou kalorickou hodnotu. Vlastním sladidlem jsou steviol-glykosidy, získané extrakcí listů stévie sladké. Tuto rostlinu hojně využívali zejména jihoameričtí indiáni pro slazení nápojů i v medicíně. Steviol-glykosidy jsou dvě stě až tři sta krát sladší než cukr, takže k oslazení jich stačí přidávat opravdu malé množství.

Mýtus 2: Náhradní sladidla jako recept na zhubnutí

Řada lidí jako alternativu cukru volí raději nekalorická sladidla. Diabetici je potřebují ke svému životu kvůli cukrovce, jiní žijí v domnění, že díky „light“ nápojům zhubnou.

Po prvotním boomu light nápojů se někteří lidé začali nekalorickým sladidlům vyhýbat kvůli obavám ze zdravotních vlivů na organismus.

„Nekalorická sladidla mohou přispět k úsilí o snížení tělesné hmotnosti, pokud jsou součástí vyvážené stravy a pokud jsou kombinovaná s pravidelným pohybem,“ doplňuje Krajíčková.

Mýtus 4: Všechny „éčka“ škodí

Poplašné zprávy se často strefují do všeho, co obsahuje takzvaná „éčka“. Jenže označení kódem E neznamená „pozor jed“, ale vyjadřuje ujištění, že látka prošla hodnocením bezpečnosti. Pro použití tzv. éček existují velmi přísné normy, které regulují jejich účel a obsah v potravinách. Používají se například jako barviva, konzervanty či aromata.

Nejděsivější mýty se začaly vytvářet okolo aspartamu (E951), který je i přes svou pověst nejpoužívanějším sladidlem.

„Aspartam je testován již od 70. let a dodnes žádná relevantní vědecká studie neprokázala jeho závadnost. Nebezpečné jsou ovšem teoreticky v podstatě všechny látky, pokud jsou podávány v nadměrném množství,“ upozorňuje Krajíčková.

Aspartam je asi dvě stě krát sladší než cukr, takže ho není potřeba mnoho. Pod označením E950 se skrývá další často používané sladidlo Acesulfam K. Vyznačuje se dlouhou trvanlivostí, odolností vůči vysokým teplotám, má jemně nahořklou chuť.

„Ať už konzument zvolí klasický cukr nebo jiná sladidla, vždy by si měl uvědomit, že důležitý je nejen příjem energie, ale také její výdej. Pokud se pohodlný člověk domnívá, že zdravý životní styl rovná se pouze úprava jídelníčku, mýlí se. Nezbytný je rovněž pravidelný pohyb. Při fyzické aktivitě tělo cukr v rozumné míře potřebuje, ať už z potravin nebo nápojů,“ doplnila Krajíčková.

Nejčastější sladidla v nealkoholických nápojích:

Druh sladidla	Výživová hodnota na 1 g	Sladší než cukr
Cukr řepný bílý	16,8 kJ	–
Cukr třtinový hnědý	16,97	–
Glukóza („hroznový cukr“)	17 kJ	0,7 x
Fruktóza („ovocný cukr“)	16,5 kJ	1,5 x
Steviol-glykosidy („stévie“)	cca 0 kJ	300 x
Aspartam	cca 0 kJ	200 x
Acesulfam K	cca 0 kJ	200 x

Svaz výrobců nealkoholických nápojů