Osteoartróza je nejčastějším kloubním onemocněním, které postihuje až 15 % populace. První příznaky se zpravidla začínají objevovat po čtyřicítce a rozvíjejí se pomalu. Po padesátce se onemocnění vyskytuje častěji u žen než u mužů.
Výskyt artrózy narůstá s věkem, a to téměř geometrickou řadou, takže postupně postihuje téměř všechny osoby nad 70 let. Pokud trpíte bolestmi kloubů na začátku pohybů, je možné, že se osteoartróza začíná rozvíjet právě u vás.
Osteoartróza většinou postihuje jen některou oblast kloubů. Nejčastěji se jedná o kolenní klouby, následují kyčelní klouby, drobné klouby rukou a klouby na páteři, ale v principu může být osteoartrózou postižen jakýkoliv kloub. „Degenerativní změny chrupavky jsou v počátcích prakticky identické se změnami vyvolanými stárnutím – téměř u každého člověka jsou patrny již po 4. dekádě věku,“ upozorňuje MUDr. Michal Lazák, praktický lékař.
Příznaky počínající nemoci
„V počátečních stadiích onemocnění se zpravidla jedná o bezpříznakové období. Postupně se objevuje bolest postiženého kloubu jako hlavní příznak,“ popisuje MUDr. Lazák a pokračuje: „Bolest je typicky startovací – na počátku pohybu kloubu, po rozhýbání během řádově minut, max. desítek minut bolest mizí. Dále se bolesti objevují po větší námaze, zpravidla večer po celodenní zátěži a v klidu mizí. Postupně, s rozvojem nemoci bolest nabývá na intenzitě a četnosti, tolerance zátěže se snižuje. V pokročilejších stadiích nemoci se setkáme s bolestí trvalou.“
Onemocnění se vyznačuje postupným rozvlákňováním a ztenčováním chrupavky. Chrupavka je ta část kloubů, která pokrývá hlavice kostí a umožňuje snadný pohyb kloubů. Postupný úbytek chrupavky a její poškození nezpůsobuje bolest, protože chrupavka nemá nervová zakončení. Bolest začne pacient pociťovat teprve při postižení okolních kloubních tkání. Přestože osteoartróza představuje velmi časté onemocnění seniorů, nelze ji považovat za fyziologický proces stárnutí kloubních struktur. Při stárnutí kloubních struktur je změna chrupavky pomalejší a problematičtější, stále je však pod kontrolou, zatímco u osteoartrózy se dynamická rovnováha mezi novotvorbou a postupným úbytkem chrupavky vymyká kontrole a převažuje její ubývání.
Začátek nemoci bývá nenápadný a plíživý. Hlavním příznakem je bolest v kloubu, objevující se v prvních stádiích onemocnění na začátku pohybu (tzv. startovací bolest), která po rozhýbání se zmírní nebo zcela ustoupí. S rozvojem postižení se objevuje bolest i v průběhu pohybu nebo bolest po námaze, v pokročilém stádiu pak i bolest klidová a noční. Mezi další příznaky patří ztuhlost kloubů, která se projevuje obtížným rozhýbáním kloubu při prvních pohybech, trvající asi 10 až 15 minut.
Rozeznáváme čtyři stadia vývoje nemoci. V prvním dochází k tvorbě malých, počínajících kostěných výrůstků (osteofytů). V druhém stadiu jsou kostěné výrůstky již zřetelnější. Třetí stadium se vyznačuje prokazatelným zúžením kloubní štěrbiny a tvorbou mnohočetných kostěných výrůstků. Ve čtvrtém stadiu je kloubní štěrbina již nepatrná nebo zcela zaniklá. Obecně lze říci, že čím pokročilejší je stadium, tím výraznější je bolest a omezení v pohybu.
Jak se léčit
„Nejúčinější trapiií je stále prevence vzniku a progrese osteoartrózy: nepřetěžovat klouby nadváhou, nevhodným sportem, nevhodnou pracovní polohou, pravidelně cvičit – ideální je jízda na kole, plavání, chůze, méně běh. Inaktivita kloubům naopak škodí. Zatěžování musí být přiměřené,“ uvádí MUDr. Lazák. Léčba spočívá hlavně v tlumení bolesti, minimalizaci rozsahu omezení pohybu, zlepšení kvality života a zabránění dalšímu šíření nemoci. Léčba by měla být komplexní a zohledňovat typ postižených kloubů, rozsah a stupeň jejich postižení, a dále věk, povolání a povahu dalších průvodních onemocnění.
Na prvním místě v léčbě stojí režimová opatření – odlehčování kloubu, přiměřené zatěžování a odpočinek, snížení nadváhy, chůze s oporou, využívání ortéz a bandáží. Důležitou součástí léčby, jak již zmínil pan doktor, je tělesná výchova, cvičení k udržení hybnosti kloubů a posilování svalstva s dodržením zásady „kloub zatěžovat, ale nepřetěžovat.“ Vhodné je zejména cvičení v odlehčení (plavání, jízda na kole). Dále je možné využít elektroléčby, magnetoterapie, ultrazvuku, laseru a dalších prostředků fyzikální terapie.
K doporučovaným lékům pro léčbu bolesti u osteoartrózy patří paracetamol (např. Paralen), ovšem nejpoužívanějšími léky jsou nesteroidní protizánětlivé látky, neboť působí proti bolesti i zánětu. Nesteroidní antirevmatika (NSA) s krátkým až středním biologickým poločasem (ibuprofen, který je obsažen např. v Ibalginu 400) jsou doporučována zejména při krátkodobých zánětlivých podrážděních, oproti tomu NSA s dlouhým biologickým poločasem jsou vhodné pro stavy s chronickou bolestí.
Tyto farmakologické a nefarmakologické léčebné postupy lze vhodně doplňovat i s lokální léčbou postiženého místa. Místně je možné podávat léky, které se aplikují injekční formou nebo přes kůži, např. gely, masti nebo roztoky. Takto se užívají zejména nesteroidní protizánětlivé látky. Novinkou v léčbě osteoartrózy je Inflamalgin s účinnou látkou diklofenak, která účinně potlačuje bolesti i otoky a navíc tlumí tvorbu látek, jež se podílejí na rozvoji zánětu.
Osteoartróza je onemocnění, které svými důsledky nepříznivě ovlivňuje kvalitu života. Choroba je brána často na lehkou váhu a nevěnuje se jí, zejména v počátcích, dostatečná pozornost. Počet onemocnění se neustále zvyšuje, se stoupajícím průměrným věkem přibývají i jeho těžší formy.