Jak poukazují výsledky nové studie, ticho v ložnici může být zdrojem úzkostí až depresí. To je jistě pádný důvod se zamyslet, zda není načase o tom mluvit – ať už s partnerem, nebo s odborníkem.
Sex není třešnička na dortu. Je to základní ingredience – směs důvěry, blízkosti a zájmu. Když chybí, neprojevuje se to jen v napětí mezi partnery, ale i uvnitř nás samotných. Například podle statistik sexshopu YOO.cz považuje 96 % Čechů a Češek fungující sexuální život za klíčový pro dlouhodobý vztah. Jenže opravdu spokojených je výrazně méně – jen 30,6 % žen uvádí, že pravidelně dosahuje orgasmu. U mužů je to 52,7 %. Rozdíl, který známe až moc dobře.
Jak konkrétně se může nízká frekvence sexuální aktivity promítnout do duševního zdraví ženy? Podle výzkumu publikovaného v The Journal of Sexual Medicine vykazují ženy, které mají sex méně než 11krát ročně, až o 37 % vyšší výskyt depresivních příznaků. Nejde přitom o výkyvy nálad. I po zohlednění věku, zdraví nebo příjmu zůstává souvislost silná. „Intimní kontakt je komplexní potřeba. Týká se těla, emocí i vztahu. Když dlouhodobě chybí, není divu, že se to promítá do psychiky,“ popisuje MUDr. Marek Broul, Ph.D., MBA, FECSM, primář Sexuologického oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem a předseda České společnosti pro sexuální medicínu.
Začarovaný kruh?
Studie zahrnovala přes 6 000 žen ve věku 20–59 let. Výsledky ukázaly, že nejzranitelnější jsou paradoxně ženy do padesátky žijící ve vztahu. Právě ty nesou absenci sexu psychicky nejhůř. Pravidelná sexuální aktivita zvyšuje hladinu endorfinů, zlepšuje spánek, sebevědomí i pocit blízkosti. Když mizí, přichází vnitřní osamění a pocit, že „něco je špatně“. A co hůř – deprese zase snižují chuť na sex. Vzniká bludný kruh, ze kterého se těžko uniká. „Narušená intimita často signalizuje hlubší problém. Proto je důležité o tom mluvit. Pokud se ženě nedaří najít způsob, jak téma vhodně otevřít se svým protějškem, rád bych povzbudil k vyhledání ověřeného terapeuta nebo sexuologa. Často stačí několik málo sezení, aby se bariéra mezi partnery rozpustila,“ doplňuje Marek Broul.
Proč si o to neříct?
Výzkum odhalil ještě jednu zajímavost: sexuálně aktivnější ženy bývají zdravější, vzdělanější a finančně jistější. Ale možná důležitější je, že se nebojí říkat si o to, co chtějí – i v ložnici. „Nejde o počet styků za měsíc, ale o to, jestli vám vyhovuje frekvence a kvalita. A zda o tom s partnerem zkoušíte mluvit. Je to stejně přirozené jako plánování dovolené, nestyďte se. Důležité je mluvit o sobě, o svých potřebách – cítím, že bych potřebovala, toužím po… a vyhnout se formulacím typu ty nechceš, ty mi nedáváš, ty mě zanedbáváš,“ radí přední sexuolog Marek Broul.
Možná jste právě ve fázi, kdy je snazší mlčet než otevírat téma, které je citlivé. Ale právě tam může být bod zlomu. Zkuste si připustit, že i jeden rozhovor – s partnerem nebo s terapeutem – může změnit dynamiku celého vztahu. A že hledat pomoc není slabost, ale forma péče. O sebe, o vztah, o duševní zdraví.
Zdroj: Studie The Journal of Sexual Medicine
Marta Molínová
Foto: Shutterstock
