Po třech letech fungování nové česká značky skleněných, nejen vánočních ozdob Koulier lze s jistotou konstatovat, že se jedná o nesmírně kreativní inspirativní práci, která se dědí z generace na generaci. Je velkou satisfakcí a zároveň výzvou, že na sklonku roku 2023 byla rukodělná výroba foukaných vánočních ozdob zapsána společně s dalšími sklářskými technikami na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. Jak je tedy možné, že i po tomto kroku oznámilo několik skláren ukončení činnosti? Je snad předurčeno toto odvětví k zániku nebo má šanci na přežití?
Ruční foukání nad kahanem je umění s více než stoletou tradicí, které není omezeno pouze na vánoční ozdoby. K výrobě se používají skleněné polotovary, trubice různého průměru. Ozdoby jsou velmi jemné, lehké a křehké. Jedná se o sériovou výrobu, počítanou na desítky tuctů od jednoho vzoru. V sortimentu má sklárna Koulier přes 1200 položek. Tvar ozdoby je výsledkem jemné práce foukače s dechem. Aby byly ozdoby jedna jako druhá, od nejjednodušších baněk po různé tvary, je potřeba dlouholetého tréninku těchto dovedností. Až po několika letech foukání baněk dokáže foukač stejně precizně vytvořit zvonečky, nebo rampouchy.„Majstrštykem“ jsou také labutě, při jejichž výrobě se nejdříve vyfoukne do formy tělo a potom volně vytvaruje dlouhý štíhlý krk s hlavičkou. „Naši skláři se svému umění učí skutečně dlouhá léta a zůstávají mu věrni po celý život, pochopitelně za předpokladu, že mají kde pracovat. Výroba foukaných ozdob je natolik specifická, že ji nemůže vykonávat každý. Jde především o lidskou manuální zručnost a dlouholeté zkušenosti, které jsou nepřenositelné. V tomto oboru je základním předpokladem dlouhodobá kontinuita. Když nebudou mít lidé sociální jistotu, že je tento obor uživí, nezačnou v něm. Domnívám se, že skláři jsou buď zaměstnáni ve fungující sklárně nebo prostě nejsou. Kdo odejde, nemá se kam vrátit, a když řemeslo nedělá každý den, získaná zručnost postupně zanikne,“ uvádí Ing. Kateřina Šrámková, obchodní ředitelka značky Koulier.
Pro investory a lidi, kteří mohou a chtějí toto unikátní řemeslo uchovat je důležitý lidský faktor. Je hlavně o lidech, jejich nadšení pro věc. Bez toho se do tohoto podnikání nikdo nepustí. A pak je to o sklářích se specializací na vánoční ozdoby. Není jich rozhodně tolik, jako v jiných oborech například truhlářů, kterých je ovšem také čím dál méně. Když se někdo rozhodne podnikat ve výrobě nábytku, může teoreticky začít na zelené louce, najít lidi, koupit technologie. S vánočními ozdobami to tak není. U výroby vánočních ozdob jde skutečně o záchranu ruční práce, ale to například u truhlářské výroby jde v daleko větší míře o větší podíl strojů a automatizace při realizaci daného výrobku.
Co by pomohlo, aby tento obor vzkvétal
„Otázkou je. Jsme na záchranu řemesla sami, jenom snílkové, kteří mají nereálnou vizi? Opravdu společenským zájmem by mělo být, aby toto a podobná řemesla zůstala zachována, jako součást našich kulturních tradic. My vidíme, že nám fandí jednotlivci, naši zákazníci, kterými jsou někdy i skutečně velké firmy. Ale chce to stát? Je to zájmem naší země? Určitě existuje mnoho nástrojů, jak podobné výroby podpořit, a nemusí se přímo jednat o peníze. Může to být podpora odbytu výrobků, marketinková podpora, PR a podobně. Prezentace státu formou hmotných darů. Víme, že foukané ozdoby obdivuje celý svět. Může to být krásný artikl pro reprezentaci České republiky v zahraničí. Navíc s dlouhodobým a trvalým přesahem, protože skleněné ozdoby se používají po desetiletí,“ dodává Kateřina Šrámková.
České sklo je synonymum kvality a tradice s puncem UNESCO Sklo je fascinující a krásný materiál ve všech svých podobách. Jeho ruční výroba je od roku 2023 zapsána na reprezentativní seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO. České sklo tak potvrdilo svou světovou úroveň a pověst.
