Většina z nás jednou za rok s napětím očekává vyúčtování za energie. Z něj se snadno dozvíme, zda máme za odběr elektřiny a případně plynu přeplatek, nebo naopak nedoplatek, který musíme uhradit. Většinou nás zajímá především jedno nejtučnější a největší číslo. Těm ostatním totiž dost často moc nerozumíme. Patříte i vy mezi ty, kteří při odběru energií vlastně nevědí, za co platí? Udělejte si v tom jasno!
Vyúčtování za energie může být trochu matoucí, ale když pochopíme, z čeho se skládá, lze to změnit. Otevřeme-li vyúčtování, hned v jeho úvodu se nacházejí informace o odběrném místě, kontaktní údaje na nás jako odběratele, rovněž kontakty na našeho dodavatele a další údaje. Následuje informace o tom, za jaké období je vyúčtování provedeno.
Kilowatthodina jako klíč k pochopení vyúčtování
Pokud vše sedí, měli bychom se podívat na číslo spotřeby v kWh. Jde o zkratku pro kilowatthodinu, což je jednotka elektřiny nebo plynu, kterou spotřebujeme. Počet odebraných kWh se potom násobí cenou, kterou máme s dodavatelem zasmluvněnou. Počet odebraných kilowatthodin hraje zásadní roli v tom, kolik odběratelé platí za celkovou dodávku elektřiny, případně plynu. Od něj se totiž odvíjejí i některé další povinné položky uvedené ve vyúčtování. S s tímto předpokladem je zapotřebí pracovat, protože někteří odběratelé se mohou mylně domnívat, že různé další poplatky jsou fixní.
Jde o to, že vyúčtování se skládá ze dvou částí – neregulované a regulované. Zatímco neregulovanou část svými produktovými ceníky stanovují samotní dodavatelé energií, tu regulovanou stanovuje stát. Odebrané množství energií v kWh je cenově neregulovaná část a mění se v závislosti na vývoji na burze s energiemi, kde dodavatelé energie pro odběratele nakupují. Každý dodavatel přitom nabízí poněkud jinou cenu. Hodně totiž záleží na tom, jak vhodně ji pro své zákazníky dokáže zobchodovat. K tomu je nutné přičíst cenu za služby dodavatele, kterou ve vyúčtování představuje položka stálý měsíční plat, respektive plat za odběrné místo.
Jak se počítá regulovaná část
Regulovaná složka je pevně a jasně daná legislativou. Na druhou stranu nejde o fixně danou část. To znamená, že ne každá domácnost ji má stejnou. Tato část je totiž sestavena z několika dalších složek. V případě elektřiny je to cena za příkon podle hodnoty hlavního jističe a počtu fází, cena za systémové služby, činnost operátora trhu, podporu obnovitelných zdrojů energie a v neposlední řadě za distribuci. Distribuční poplatky pokrývají náklady spojené s přenosem elektřiny k vám domů. U plynu jde zejména o rezervovanou kapacitu a distribuci spojenou s transportem plynu až do domu.
Cena za distribuci se odvíjí od toho, kolik množství kWh jsme odebrali (v případě elektřiny u dvou tarifních sazeb se rozlišuje, kolik bylo odebráno ve vysokém a kolik v nízkém tarifu). V praxi to následně znamená, že se vezme počet spotřebovaných kWh a ten se znásobí cenou za jednotku určenou distributorem přenosové soustavy. Aby to nebylo tak jednoduché, počtem odebraných kWh se násobí i položka systémové služby a podpora obnovitelných zdrojů. Ostatní položky jsou pevně dané podle odběrného místa, spotřeba kWh na ně nemá vliv a platí se každý měsíc.
Zálohy a jejich rozhodující role
Když jsou známé všechny položky, sečtou se a výsledné číslo je částkou, kterou musíme uhradit za odběr dané energie. Jestliže celý rok platíme zálohové faktury, jsou od částky samozřejmě odečteny. Následně vznikne buď nedoplatek, nebo přeplatek. Zde hodně záleží na tom, jak dobře byly našim dodavatelem energií stanoveny zálohy (tvoří se jednou ročně na základě předchozí spotřeby a predikuje se, jakou spotřebu budeme mít v dalším období).
Ideální stav je takový, že nemusíme doplácet, ale spíše dostaneme něco zpět. Takže pokud nám každoročně upravená výše záloh přijde nízká, můžeme si ji nechat zvednout, nebo naopak zažádat o snížení (například pokud víme, že doma nebudeme tak často apod.). Predikce odběru množství energií hraje velkou roli v případě stanovení nových záloh. Rovněž hodně znamená i pro dodavatele energií, protože čím je přesnější, tím lépe může dodavatel energie nakupovat a podle toho vhodněji přizpůsobovat odběratelské ceníky.
Fixní vs. proměnlivá cena
Už víme, že výslednou cenu na faktuře ovlivňuje především množství odebraných kWh a potom to, za jakou cenu ji konkrétní dodavatele nabízí. Proto je v případě smluv s blížícím se koncem fixované ceny vhodné zjistit, kdo nám nabídne jakou cenu – zajímá nás pouze cena za silovou elektřinu nebo plyn a stálý plat (ostatní poplatky, jak jsme si vysvětlili, jsou pevně stanovené, tudíž je mají dodavatelé stejné). Za zjištění nic nedáme, a pokud někdo nabídne výrazně nižší cenu, je vhodné se obrátit na svého dodavatele a tuto skutečnost mu sdělit. I on nám totiž může nabídnout lepší a třeba i hodně podobnou cenu, tím pádem není nutné podstupovat proces přechodu k jinému dodavateli.
S ještě jednou podstatnou věcí je zapotřebí počítat. Jestliže nemáme s dodavatelem podepsanou pevnou cenu, tak se nám v průběhu roku může měnit. To je i případ smluv s tzv. odběrem za spotové ceny. „Proto zkuste být pozorní k detailům ve smlouvách a vyúčtování pravidelně kontrolujte. Vyplatí se to, protože tím odhalíte jakékoliv nepravidelnosti nebo nesrovnalosti.
