Onemocnění vznikající z dlouhodobého pracovního stresu. Tak definuje Světová zdravotnická organizace syndrom vyhoření známý také jako burn-out syndrom.
Může výrazně ovlivnit pracovní výsledky, celkový zdravotní stav i sociální vztahy. Trpí jím každý pátý Čech, množství případů výrazně stouplo během pandemie koronaviru, a to až o 15 %.
„Chronický stres, nezdravý životní styl a často také nevhodné pracovní podmínky. To vše může vést k syndromu vyhoření, který se objevuje i u psychicky úplně zdravých lidí,“ říká MUDr. Kateřina Šédová, zakladatelka neziskové organizace Loono, která se duševnímu zdraví věnuje v rámci kampaně Dobré nitro.
A jak takový syndrom vyhoření vlastně vypadá? Zjednodušeně – člověk pro svou práci dlouho hoří, až postupně vyhasne. Na druhu profese přitom zas tolik nezáleží, i když se často spojuje s manažerskými pozicemi a pomáhajícími profesemi, jako jsou lékařské obory, psychologie, pedagogika nebo sociální práce.
Syndrom vyhoření mohou ovlivňovat určité osobnostní faktory, jako jsou například sklony k perfekcionismu, workoholismu nebo větší touha po výsledcích, dále prostředí, ve kterém člověk vyrůstá, nebo pracovní podmínky, třeba motivace, objem práce a podobně.
Počáteční fáze syndromu vyhoření poněkud paradoxně začíná v momentě, kdy má člověk extrémní energii, jede naplno, dává do své práce všechno, ale zároveň má pocit, že není dostatečně doceněný a že vše, co dělá, je málo. V tomto okamžiku si ale to, že má problém, uvědomí jen málokdo. V dalších fázích pak začíná postupně docházet ke ztrátě energie, k narůstání pocitu frustrace a k postupnému ztrácení smyslu nejen v zaměstnání, ale také v soukromém životě. Příznaky syndromu vyhoření mohou totiž vést až k narušení rodinných, partnerských i přátelských vztahů.
Mezi základní psychické příznaky patří vedle únavy i pokles výkonnosti a kreativity, deprese, úzkosti a pocity zklamání, poruchy paměti a soustředění, neschopnost uvolnit se i citová otupělost a apatie. Syndrom vyhoření může ale také výrazně ovlivnit fyzické zdraví. Objevují se poruchy trávení a dýchání, pokles libida, poruchy spánku, vysoký krevní tlak, pocity vyčerpání i větší náchylnost k návykovým látkám.
Také v případě syndromu vyhoření je základem prevence. Mnohem lepší je snažit se tomuto onemocnění předcházet, než pak řešit jeho nepříjemné následky. Loono přináší devět bodů, jak vyhoření účinně předcházet:
- Nebuďte sami. Rozvíjením vztahů s rodinou, přáteli i kolegy přispějete ke své osobní pohodě.
- Nepřepínejte se. Stanovte si realistické nároky a dosažitelné cíle. Naučte se říkat ne ve chvílích, kdy se cítíte vyčerpaně.
- Najděte balanc. Starejte se o dobrou organizaci času a pestrost činností a zážitků v pracovním i osobním životě.
- Relaxujte. Dbejte na dostatek spánku a odpočinku. Pomoci mohou i nejrůznější relaxační techniky.
- Nezapomínejte na koníčky a čas pro sebe. Je důležité nebýt jen pro druhé, ale i sám pro sebe.
- Buďte k sobě laskaví. Vnímejte své myšlenky, energii i tělo. Nedávejte nepříjemné pocity na vedlejší kolej.
- Hýbejte se. Odpoutáte tak myšlenky od běžných starostí a endorfiny vám zlepší náladu.
- Choďte do přírody. Najděte si svá oblíbená místa a nechte čas jen tak plynout.
- Nebuďte obětí moderních technologií. Dovolte si nebýt k dispozici 24 hodin 7 dní v týdnu.
Pokud na sobě zpozorujete příznaky syndromu vyhoření, nepotlačujte je, netlačte na sebe, mluvte o nich se svými blízkými a sdílejte své pocity. Dalším krokem by pak mělo být vyhledání odborníka (psychologa nebo psychiatra), který vám nabídne konkrétní doporučení, jak postupovat. Řešením může být delší dovolená (sabbatical) nebo změna pracovní pozice, zaměstnavatele nebo profesního oboru. Hlavně na sebe nespěchejte a nechtějte vše vyřešit hned, to by vás mohlo ještě více vyčerpat. Dopřejte si čas pro sebe.
Nela Kleinová
Zdroj foto: Adéla Šatalíková
