Kulturní šok a vůně mátového čaje

Po příletu do Marrákeše nás řidič objednaného taxíku, ve kterém nechyběl orientální koberec a velký pytel máty, dovezl do centra Mediny. Po průjezdu bránou do starého města jsme měli pocit, že jsme v jiném století. Obklopil nás rušný orient a zahltil množstvím lidí, barev, zvířat a vůní. V Riadu (ubytování), vystřiženém jako z pohádek tisíce a jedné noci, nás uvítali horkým a velice sladkým mátovým čajem.

Tepajícím srdcem Marrákeše je náměstí Jemaa el-Fna, které ožívá především večer. Se soumrakem se náměstí zaplní neuvěřitelným množstvím lidí. Narazíte tu na pouliční umělce, vypravěče příběhů, tanečníky, léčitele a zaklínače hadů, před kterými na koberci tančí kobra. To vše se odehrává mezi nepřeberným množstvím trhů a stánků, kde můžete zakoupit ovoce, konvičky na tradiční mátový čaj nebo třeba koberec. Přesvědčovací schopnosti místních trhovců jsou neskutečné. Nezapomeňte tvrdě smlouvat, nákup je v Maroku hra, která vás po chvíli začne bavit. Jemaa el-Fna nabízí i kulinářský zážitek. Pokud na přeplněných lavicích najdete místo, můžete ochutnat speciality, které kuchaři přímo ve stáncích vaří a grilují. Místo je nabité neskutečnou energií a každý večer se mění v divadlo, kterého můžete být součástí. 

Zahrady Yves Saint Laurent

Druhý den jsme procházeli marrákešské památky a k našemu překvapení ve městě nenarazili na moc turistů. Po příchodu do našeho prvního cíle se ale jejich absence vysvětlila. Stáli frontu k pokladnám Majorelle Garden, botanické zahradě, kterou proslavil módní designer Yves Saint Laurent. Ne-botanici by ji popsali jako voňavou směs kaktusů, leknínů a palem, doplněných o sytě modrou architekturu. Dalším cílem byla mešita Kutubíja a palác El Badii – velký komplex z 16. století postavený po vítězství nad Portugalci v bitvě Tří králů. Za návštěvu stojí i palác Bahia, jež je architektonickým orientálním skvostem. Většina památek zavírá v 5 odpoledne, proto je dobré si procházky v marockých městech dobře naplánovat. 

Marocká autoškola a cesta k Atlantiku

Z Maroka jsme chtěli vidět co nejvíce, a tak jsme si půjčili auto. Po dvou dnech strávených v Marrákeši jsme ale měli z jízdy v marockém provozu respekt. Dopravní předpisy tu místní neberou moc vážně a na silnici potkáte kromě aut téměř vše, co nějakým způsobem jede vpřed – skútry, vozíky, kola, osly i koně. Taxíky mají otlučené plechy a lidé v nich jezdí, jak se vejdou. Po šesti, sedmi, s nákupem nebo dítětem na klíně. Městské autobusy často jezdily s otevřenými dveřmi, nebo jim úplně chyběly, stejně jako kapota od zadního motoru. Pokud nejste zvyklí používat klakson, připravte se, že Maročané troubí často. A rádi. Ať už je to děkovné zatroubení, troubení ze vzteku, radosti nebo nudy, jízda se bez něj neobejde. 

Po rušném Marrákeši na nás v přístavním městě Essaouira na pobřeží Atlantského oceánu čekal klid, dlouhá písečná pláž a moře. Město vybudovali Portugalci jako přímořskou pevnost, a díky mořským a větrným proudům je vhodnou destinací pro surfování. 

Láska v Casablance a úžas v Rabatu

Casablancu proslavilo stejnojmenné romantické drama. Je to největší město a přístav Maroka. Své zvučné jméno získala Casablanca v roce 1781, kdy se jí zmocnili Španělé. Pokud patříte mezi urbanistické nadšence, zaujme vás zde moderní tramvajová síť, která byla zprovozněna v roce 2013 s cílem ulehčit automobilové dopravě. Aut je v centru nicméně i tak dost, připravte se na kolony a nedočkavé troubící řidiče, kteří si se silničními pravidly příliš hlavu nelámou. Navštívili jsme dominantu města, mešitu Hassana II.. Je jedinou mešitou v Maroku, kterou můžete navštívit coby nemuslim. Po této zastávce jsme pokračovali do hlavního města Rabat. Na marockých dálnicích se platí mýtné a oproti rušným městským ulicím zde nenarazíte téměř na žádná auta. Rabat působí velmi evropsky a je významným kulturním centrem. Kromě Královského paláce a dalších památek stojí za návštěvu Kasbah des Oudaias – historická „modrá“ čtvrť, ve které kromě místních bydlí i mnoho Evropanů a Američanů, co si zde koupili jeden z modro-bílých domků.

Ztraceni ve Fesu

Fes je nejstarší marocké královské město a je kulturním dědictvím UNESCO. Jeho Medina je údajně největší v celém Maroku a tomuto tvrzení uvěří bezesporu každý, kdo se v ní projde. Jedná se o labyrint devíti tisíc úzkých uliček plných obchůdků, trhů a dílen. Najdete v ní také nejstarší nepřetržitě fungující univerzitu na světě – Al-Karaouine, kterou jsme za pomoci mapy a offline navigace hledali dvě hodiny, přičemž jsme kolem ní během našeho zoufalého hledání několikrát nevědomky prošli. Ve Feské Medině je prakticky nemožné se neztratit, což místní moc dobře vědí a umí vaší dezorientace využít k získání pár drobných. Za návštěvu stojí ve Fesu také koželužny, největší barvírny v Africe. 

Zaplavená silnice a píchlé kolo

Po cestě z Fesu déšť zaplavil jedinou silnici, kterou bylo možné se dostat do Mideltu, naší poslední zastávky se sprchou a postelí před pouštním kempem. V Maroku vsakuje půda velmi malé množství vody, a tak se záplavy tvoří i po půl hodině deště. Silnice jsou pak nesjízdné několik hodin i dní. Rozhodli jsme se tedy místo objet přes polní cestu, na které jsme píchli kolo. Naše snaha ho v parné pustině vyměnit byla odpolední zábavou pro pasáky koz i děti z okolí. Vše ale dobře dopadlo a auto bylo opět připravené na cestu.

Marocká kuchyně 

Jedním z tradičních pokrmů je Tažín, kombinace masa a zeleniny podávaná v keramické nádobě. Za ochutnání stojí i Pastilla, kterou si snadno spletete s dezertem. Je to sladký pocukrovaný koláč plněný kuřecím masem. Maroko je specifické svým kořením a arganovým olejem přezdívaným marocké zlato. Olej se používá jak na vaření, tak kosmetiku. 

Na velbloudech Saharou a pouštní bouře 

Po přenocování v Mideltu jsme zamířili do Merzougy, z které se dělají výlety na velbloudech do pouštní oázy. Berberský průvodce nás navigoval ke stanovišti, kde jsme čekali na začátek našeho dočasného nomádského života. Do pouště si pak každý vzal jen to nejnutnější, zejména dostatek vody. Sledování západu a východu Slunce z velblouda uprostřed Sahary je něco magického, stejně jako pozorování padajících hvězd z deky na duně. Naše rozjímání ale narušila pouštní bouře, další nezapomenutelný zážitek, před kterým jsme se schovali do berberského stanu.

Marocký Hollywood a závody na čtyřkolkách 

Městu Ouarzazate se přezdívá marocký Hollywood. Najdete tu filmová studia Atlas, ve kterých se natáčela Hra o trůny, Gladiátor, Kleopatra, Asterix a Obelix, Mumie či Alexandr Veliký. V areálu filmových studiích se můžete ubytovat v hotelu tematicky vybaveném podle světoznámých filmů. Ujít jsme si nenechali půjčení čtyřkolek, na kterých se můžete v okolí filmových studií prohánět. Na zpáteční cestě nás opět potrápily záplavy. S nadějí, že nepíchneme další kolo a neuletí nám letadlo, jsme promáčeným offroadem a překonáním pohoří Atlas dojeli zpět do rušného Marrákeše. 

 

Renata Klánová

Zdroj foto: Renata Klánová