Novoroční předsevzetí si dáváme, protože chceme mít ze sebe lepší pocit a být zdravější. Na počátku února však předsevzetí plní už jen 70 % těch, kteří si ho dali. Mezi nejčastější předsevzetí patří snaha zhubnout, pravidelně cvičit nebo omezit kouření.
S každým dalším lednovým týdnem 10 % dotázaných na plnění slibu, který si dali, rezignovalo. Vyplynulo to z výzkumu IPSOS-Instant Research, který proběhl na počátku února. Důvody, proč si novoroční předsevzetí dáváme, jsou ryze „sobecké“ – většina respondentů uvedla, že si novoroční předsevzetí dala, protože chtějí mít ze sebe lepší pocit.
Chtějí mít pocit, že pro sebe něco dělají (45 % dotázaných to uvedlo jako hlavní důvod). Druhým nejčastějším hnacím motorem pro předsevzetí je snaha udělat něco pro své zdraví (27 % dotázaných) a s tím související snaha vypadat lépe (14 %). Zdá se, že okolím se k novoročním závazkům Češi moc dotlačit nenechají. To, že by chtěli vyhovět blízkým, uvedla jen 3 % dotázaných.
Zajímavé je, že se Češi nepovažují za moc rozhazovačné – snaha ušetřit byla novoročním závazkem jen pro 10 % těch, kteří si předsevzetí dali.
Ze snahy udělat něco pro sebe pak plyne to, k čemu se na Nový rok zavazujeme. Češi chtějí podle výzkumu hubnout (28 % dotázaných) – z toho ale jen 25 % mužů a naopak až 31 % žen! S tím pak souvisí závazek pravidelně cvičit, pohybovat se (27 %). Mezi zmiňovaná předsevzetí patří i snaha přestat kouřit – a to 7 % respondentů (avšak častěji muži 9 % než ženy 5 %).
Bohužel radikálnost některých předsevzetí spojená se změnou životního stylu vede často k tomu, že zklameme sami sebe. Hned po prvním lednovém týdnu vzdalo svá novoroční předsevzetí prvních 10 % respondentů. Po dvou týdnech dalších téměř 10 % a do konce letošního ledna to vzdalo dalších 10 % lidí, kteří si předsevzetí dali. V tuto chvíli (na počátku února) novoroční předsevzetí drží již jen 70 % těch, kteří si ho dali. Ženy jsou však ve svém odhodlání vytrvalejší (75 % žen vs. 70 % mužů).
„Jsou lidé, kteří jsou schopní revoluční změny v životním stylu. Jiní však potřebují evoluci, postupné kroky, zažít v nich úspěch. Pro ně je lepší začít třeba výlety, procházkami a kratším během v hezkém prostředí a postupně své návyky upevňovat a nároky na sebe zvyšovat – než si dát hned nerealistický závazek např. běhat desítky kilometrů. Pomáhá i mít parťáka s podobnými cíli a vzájemně se hecovat, když se nám zrovna nechce,“ říká Jiří Daníček, kouč a terapeut. „Se změnou přicházejí i fáze relapsu, kdy sklouzneme ke starým návykům. Jsou normální a není potřeba si je vyčítat. Potřebujeme znovu zažít úspěch. Takže se znovu donutit a bez výčitek znovu pokračovat,“ upozorňuje Jiří Daníček.
Proto, abychom ze sebe nebyli zklamaní, pomáhá dávat si reálná předsevzetí – například u kouření je pro některé snazší, než ze dne na den zcela skončit a vzdát se svých rituálů, přejít na méně škodlivé alternativy například v podobě zahřívaného tabáku, jako je IQOS. Ten vytváří v průměru o 90 procent méně škodlivých látek ve srovnání s cigaretovým kouřem, úplný přechod na tuto alternativu tak může představovat pro dospělé kuřáky menší riziko pro zdraví než pokračování v kouření.
„Obvykle lidé při svých předsevzetích selhávají, protože si dají velký jasný cíl a ten je v průběhu postupujícího času jasný, velký, ale stále někde v nedohlednu. Při dodržení principu malých kroků – směrem k vysněnému cíli – kdy se člověk zaměří pouze na ty malé, ale hodnotné a realisticky splnitelné kroky, může dojít k cíli přes malá „jasná světla“, protože každý měřitelný sebemenší úspěch správným směrem je viditelný. Jde o správnou cestu a můžu se za každý krok vždy ocenit, což na rozdíl od velkého cíle někde v dáli zvýší motivaci člověka k naplnění jeho předsevzetí. Stejně tomu tak může být i v případě zbavení se návyku kouření – přejít na méně škodlivou alternativu, elektronické cigarety nebo zahřívaný tabák – může být jedním z těch postupných kroků k cíli, pokud ho člověk chce dosáhnout,“ řekla Petra Petrlíková, psychoterapeutka.
