Canisterapie pomáhá nejen dětem v přirozeném motorickém i citovém vývoji, učí je zodpovědnosti a zklidňuje hyperaktivní neposedy, stejně blahodárně působí i na psychiku dospělých.
„Psi svým majitelům poskytují silné citové vazby a nejenom dětem, ale i lidem po úrazu či nemoci pomáhají aktivovat myšlení, paměť, komunikaci, učení se, ale i chůzi a jemnou motoriku rukou a prstů,“ uvedla hlavní fyzioterapeutka FYZIOkliniky Iva Bílková, jejíž společnicí bývá i v ordinacích fenka pudla s canisterapeutickou certifikací „zdravotníka“.
„Díky vyšší tělesné teplotě je pro člověka dotek psů příjemně hřejivý a pravidelné pohyby psího těla, které doprovází jeho dech, velmi uklidňují, povolují svalové napětí a napomáhají v dýchání klienta. To se týká především dospělých po cévní mozkové mrtvici nebo spastických či předčasně narozených dětí.“
Pozitivní vliv psů na děti i dospělé funguje hned na několika úrovních
První je citová, kdy člověka naplňuje hlazení, mazlení a komunikace se psem. Druhá rozumová, kdy se děti lépe soustředí na cílenou hru, třetí je pohybová a čtvrtá relaxační. Není náhodou, že psa chová přes 28 procent českých domácností a mít psího kamaráda je přání mnoha dětí.
„Hrou se psem si děti rozvíjí motorickou činnost i fantazii. Pes napomáhá sbližování se s okolím a podporuje komunikativnost, zajišťuje pocit ochrany, je důvěrník, kamarád a věrný společník. Při správném vedení umí pomoci se slovní zásobou i logopedickými vadami. Když pejska naučíte sednout si na vyslovení písmena R nebo štěkat na písmeno C a podobně, dítě tím motivujete správně vyslovovat a procvičovat, aniž by to vnímalo jako nucený trénink,“ vyjmenovala Iva Bílková.
Chovat jakékoli zvíře, nejenom psa, je vhodné také pro hyperaktivní děti či děti s ADHD, které bývají velmi roztěkané, nesoustředěné a schází jím odhad síly a vzdálenosti. „Životem se zvířetem a péčí o něj se děti učí, jak se chovat k živému tvoru a co znamená být za něj zodpovědný. Když hyperaktivnímu dítěti pořídíte například pakobylku indickou nebo podobný hmyz, učí se klidným pohybům, jemné motorice v rukách, musí být opatrné, aby kobylku nezmáčklo. Pokud v ordinaci cvičím s ADHD dětmi, velmi mi přítomnost naší fenky pomáhá, dítě mnohem lépe komunikuje a přistupuje na dohody. Cvičí fyzioterapeutické cviky s výraznější motivací,“ poukázala Iva Bílková.
Z hlediska animoterapie, oboru, který využívá pozitivní vliv zvířat na lidskou psychiku a léčbu lidí, a v případě psů konkrétně canisterapie, kdy je terapeutem přímo pes, převládají ve styku se zvířaty pro člověka samé klady.
„Psi jsou výbornými pomocníky při práci s apatickými klienty, lidmi s autismem nebo s handicapovanými. Přítomnost psa při terapii lze využít k aktivizaci pacientů, kteří hůř navazují kontakt s lidmi. Dokáží totiž uspokojit potřebu tělesného kontaktu a citových vazeb, čímž zlepšují psychickou pohodu člověka a zvyšují jeho koncentraci a chuť spolupráce při rehabilitačních cvičeních,“ popsala fyzioterapeutka. „Canisterapie působí léčebně nejenom na duši člověka, ale i na jeho fyzický stav. Přispívá k obnovení hmatových vjemů a uvolnění křečí. Nenahradí léčebnou část fyzioterapie, nemůže zastavit postup demence, může ale podstatně zlepšit práci s pacientem a kvalitu jeho života,“ upřesnila Iva Bílková.
Ve světě se canisterapie rozvinula převážně v 50. letech 20. století, v Česku se začala šířit až po roce 1990. Canisterapeutický tým tvoří psovod a pes, kteří absolvovali canisterapeutické zkoušky, a tím získali oprávnění pracovat jako zdravotníci. Stejně jako služební nebo asistenční psi musí i canisterapeutický pes projít výcvikem na absolutní poslušnost.
Nejčastějšími canisterapeuty jsou labradoři nebo retrívři
„Nejčastějšími canisterapeuty jsou labradoři nebo retrívři a možná někoho překvapí, že i takzvaná ‚bojová‘ plemena jako pitbulové či stafordšírští bulteriéři, kteří sice byli šlechtění na boj proti jiným psům, ale na člověka, který je v chumlu chtěl rozdělit nebo ošetřit, nikdy nesměli. Pro canisterapii nezáleží na plemeni ani na pohlaví, důležitá je povaha psa. Musí být pohodový a kamarádský, jelikož bude v rámci terapie vystaven někdy nešetrnému hlazení, objímání a mačkání. Stejně tak se při zkouškách testuje reakce pejska na nenadálý hluk, například když upadne berle či igelitová taška s plechovkami vedle psa na zem, neměl by utéct či zavrčet, ale v klidu to přejít, těch rozličných zkoušek je celá řada,“ uvedla Iva Bílková, která s pudlicí Ňafinkou navštěvuje mateřské školy, nemocnice i domovy seniorů.
Pokud se maminky brání pořídit dítěti psa kvůli tomu, že hodně línají a ony dbají na pořádek, je plemeno pudla ideální tip. „Nemá klasickou srst, ale vlasy, které se pravidelně zastřihují. Tato rasa nelíná a velmi dobře ji snáší i alergici. I ti, kteří trpí alergií na srst, mají hodně možností, jak se těšit z psí přítomnosti – existují psi naháči, ovšem i mezi potkany a morčaty jsou zástupci bez srsti anebo skvěle poslouží také plazi. Například chameleoni cvičí trpělivost a celkové zklidnění. Obecně pomáhá každé zvíře, i rybičky,“ míní Iva Bílková.
