Oko není jenom oknem do duše. Zrak je pro člověka zásadní při získávání informací, orientaci v prostoru i komunikaci. Navzdory tomu, že neváží ani půl promile celkové hmotnosti průměrného člověka, dokáže zaměstnat až polovinu lidského mozku.
Oko je maličký orgán. Jeho průměr zřídka přesáhne 24 milimetrů a váha 28 gramů. Přesto je jedním z nejsložitějších orgánů v lidském těle. „Po mozku je lidské oko v pořadí druhý nejsložitější orgán. To mu umožňuje zpracovat velké množství informací. Některé zdroje uvádějí až 36 000 informací za hodinu. Můžeme říci, že přes 80 procent informací o světě kolem nás získáváme právě díky zraku,“ vysvětlil Pavel Stodůlka, přednosta sítě očních klinik Gemini. Zrakový vjem se však přímo v oku netvoří. Obraz toho, co vidíme, vzniká v mozku.
„Pro oko je adekvátním podnětem viditelné světlo s vlnovou délkou 350–780 nanometrů, které vnímají světločivé buňky oční sítnice. V sítnici se světelné impulzy přemění na elektrické, které jsou vedeny zrakovým nervem do mozku a dále zrakovou dráhou až do zrakového centra v mozkové kůře. Toto centrum se nachází vzadu v mozku v pravém i levém týlním laloku. Díváme se tedy očima, ale samotný obraz vzniká až v mozku,“ uvedl Pavel Stodůlka.
I když velikostí neohromí, svalstvo a výdrž by oku mohl závidět kdejaký sportovec. Lidské oko totiž nikdy nespí. „V poměru k velikosti oka jsou oční svaly až stokrát silnější, než je potřeba na pohyb tak malým předmětem. Svaly jsou zodpovědné za neustálé koordinované pohyby oběma očima. Dokonce ani ve spánku oční svaly nepřestávají pracovat. Oči se pohybují pod zavřenými víčky a v některých fázích spánku intenzívně kmitají,“ popsal Pavel Stodůlka.
Oči však neslouží jen k získávání informací o tom, co je kolem nás. Pomáhají také s orientací v prostoru. Díky tomu, že má člověk oči dvě, vnímá svět kolem sebe prostorově. Aby však prostorový obraz vznikl, je třeba, aby každé oko vidělo předmět z jiného úhlu. Věci příliš vzdálené se proto člověku jeví, jako by byly v jedné rovině. „Lidské oči jsou od sebe vzdálené asi 6 centimetrů. To člověku umožňuje zachytit prostorový obraz do vzdálenosti několika metrů. Pacienti, kteří mají jen jedno vidící oko nebo druhé oko slabozraké, tedy nemohou vnímat svět trojrozměrně a ani nevidí trojrozměrný obraz při 3D promítání. Potíže při vnímání 3D obrazu může způsobit i šilhání nebo velký rozdíl v dioptriích,“ řekl Pavel Stodůlka.
I tak výjimečný a užitečný orgán jako oko však má svoji slabinu. Doslova slepé místo. S tímto nedostatkem mu ale hravě pomůže lidský mozek. „V místě vstupu zrakového nervu do oka nemá sítnice žádné světločivé buňky. Tímto místem tedy oko světlo vůbec nevnímá. Na prostorové mapě vidění zvané perimetr se toto místo nazývá slepá skvrna. Není ale příliš praktické, abychom před sebou celý život viděli dvě skvrny bez obrazu, vytvořené každým okem. Mozek proto využívá informace z druhého oka a prázdné místo v obrazu si sám vyplní. Běžný člověk tak o slepé skvrně vlastně ani neví,“ dodal Pavel Stodůlka.
