Srdeční infarkt, mozková mrtvice a další nemoci srdce a cév jsou největšími zabijáky Čechů. Na nemoci srdce a cév v České republice každý rok umírá kolem 100 000 lidí. V roce 2011 to bylo přes 109 000 lidí. Tyto choroby jsou jednou z hlavních příčin úmrtí i celosvětově. Riziku kardiovaskulárních onemocnění se však můžete cíleně vyhnout – základem pro primární prevenci je pestrá vyvážená strava a zdravý životní styl.

O kardiovaskulárních onemocnění, ale také o vhodné pohybové aktivitě pro diabetiky a řadě dalších promluví MUDr. Petr Hlavatý, Ph.D., odborný garant iniciativy Vím, co jím a piju.

Pohyb a cukrovka

Pohyb je pro diabetiky 1. i 2. typu velmi prospěšný. Spolu s vyváženým jídelníčkem tvoří pilíř léčby zejména u diabetiků 2. typu, kde v pozadí vzniku stojí inzulinová rezistence (necitlivost tkání vůči působení inzulínu). Na inzulinovou rezistenci nejvíce „platí“ redukce tělesné hmotnosti a pohyb.

Pohybová aktivita příznivě ovlivňuje řadu rizikových faktorů, které jsou dávány do souvislosti s nemocemi srdce a cév. Především dochází ke snížení krevního tlaku, zlepšení spektra krevních tuků (snižuje se hladina krevních tuků triacylglycerolů a stoupá hladina prospěšného HDL cholesterolu), zvyšuje se citlivost tkání vůči působení inzulínu a dochází k poklesu glykémie, což celkově vede ke zlepšení kompenzace cukrovky. Díky pravidelnému cvičení se snižuje i množství podávaného inzulínu nebo PAD (perorálních antidiabetik, tj. léků na léčbu cukrovky, především 2. typu).

 
Pohyb je velmi prospěšný pro diabetiky 2. typu, kteří mají zpravidla nadváhu nebo jsou obézní. Díky pohybu dochází k úbytku převážně tukové tkáně a nepotřebných svalů. Studie také prokazují, že osoby s abdominálním typem obezity (tuk je především v oblasti břicha, přičemž tento typ obezity je ve vztahu k metabolickým onemocněním nejvíce rizikový) hubnou díky cvičení především v těchto partiích.

Cvičení zabraňuje vzniku energetické úspornosti a zvýšený energetický výdej přetrvává ještě několik hodin po skončení cvičení. U osob, které jsou adaptované na nízký energetický příjem je cvičení jedinou možností, jak zredukovat hmotnost. Pohybová aktivita také krátkodobě snižuje chuť k jídlu a omezuje chuť na tučná jídla.

Jak cvičit s cukrovkou

• Optimální frekvence cvičení je 3–4x týdně po dobu 45 minut.
• Současné poznatky udávají, že stejně příznivého účinku je možné dosáhnout i při cvičení 2x nebo vícekrát denně po dobu 10-15 minut.
• Před cvičením se vyplatí neopomenout zařadit krátké cvičení o nízké intenzitě
a protáhnout se strečinkovou formou.
• Strečink a důkladné vydýchání by mělo cvičení uzavírat.

Pravidelným pohybem dochází ke zlepšení fyzické zdatnosti a pohybových dovedností. Nezanedbatelný je i vliv na psychiku. Pravidelná pohybová aktivita především potlačuje depresi a úzkost.

Hypoglykémie

Hypoglykemické stavy během cvičení se týkají především diabetiků 1. typu. Diabetici 2. typu nebývají při cvičení hypoglykémií ohroženi, protože jejich problémem je inzulinová rezistence, při které pravidla zůstává zachována alespoň částečná schopnost produkce inzulínu. Přesto by si měl i diabetik 2. typu pravidelně měřit glykémie před a po cvičení,
v případě potřeby i během výkonu.

Hypoglykemie je stav, kdy dojde k přílišnému snížení hladiny cukru v krvi (pod 3,3 mmol/l). Příčin hypoglykemie může být několik, většinou se jedná o podání příliš vysoké dávky inzulínu spolu s nedostatečným příjmem jídla, vynechání/zapomenutí jídla, příliš intenzivní fyzická zátěž nebo konzumace alkoholu.
Hypoglykémie – příznaky a léčba

Příznakem hypoglykemie je bušení srdce, bledost, pocení, třes rukou, neklid, pocit úzkosti. Objevit se mohou i změny chování, zejména ve smyslu agresivity a zmatenosti.
Při nedostatku glukózy v krvi se zpomaluje mozková činnost a déle trvající nebo těžší hypoglykemie může vést k bezvědomí až smrti.

Riziko hypoglykemie není pouze během cvičení, ale přetrvává až 16 hodin po ukončení cvičení. Zde je opět namístě zdůraznit význam selfmonitoringu.

Selfmonitoring je pravidelné kontroly glykémií pomocí glukometru. Cílem selfmonitoringu je udržovat glykémii co nejblíže normálním hodnotám.

„Léčba hypoglykémie spočívá v podání rychle vstřebatelných sacharidů (cukry, kam patří monosacharidy a disacharidy). Cukry slouží k překlenutí akutní hypoglykemie, následně je nutné podat komplexní sacharidy, nejlépe s nižším glykemickým indexem (celozrnné pečivo, celozrnný chléb, celozrnná sušenka, těstoviny, apod.), z nichž se energie uvolňuje postupně a hladina krevního cukru se stabilizuje,“ radí obezitolog a garant iniciativy Vím, co jím a piju MUDr. Petr Hlavatý, Ph.D.

Hyperglykémie a cvičení

Hyperglykémie je vysoká hladina krevního cukru, tj. nad 11 mmol/l. Hyperglykémie vzniká v důsledku nedostatku inzulínu

Na pozoru je potřeba se mít i před hyperglykemií. Pokud si diabetik před cvičením naměří glykemii 15 mmol/l a současně má přítomné ketolátky v moči – ketonurii, neměl by vůbec cvičit. Pokud není ketonurie přítomna, je možné cvičit, ale za častého selfmonitoringu glykemií.

Pokud je před cvičením glykemie 5,5 mmol/l, je nutné pamatovat na možné riziko rozvoje hypoglykemie. Prevencí hypoglykemie je vedle selfmonitoringu i pravidelný příjem sacharidů v průběhu cvičení. Obecně se doporučuje doplnit 20-30 g sacharidů před zátěží a dále přijímat 15-20 g sacharidů každou hodinu fyzické aktivity. Vhodným způsobem je popíjení vodou ředěného džusu nebo slazených minerálních vod, protože se vedle sacharidů postarají i o dostatečnou hydrataci.

U některých sportů s vysokou zátěží, jako je např. kopaná nebo karate, není sacharidová podpora potřebná. Vlivem vyplavení stresových hormonů může dojít dokonce k vzestupu glykemie. Stejně tak v případě obézních diabetiků není nutné v průběhu střední zátěže doplňovat sacharidy, protože rizikem není hypoglykemie a cílem je redukce hmotnosti.

 
Adrenalinové sporty jsou pro diabetiky nevhodné

Pro diabetiky jsou zpravidla doporučovány aktivity s převažující aerobní aktivitou. Patří sem chůze, jízda na kole nebo na rotopedu, plavání, aqua aerobik, běžky, tenis, badminton, apod. Vhodnou aktivitou je také severská chůze (nordic walking). Jedná se o chůzi s použitím hůlek, díky kterým se do pohybu zapojuje celé tělo. To přináší řadu výhod – v porovnání
s chůzí bez použití hůlek se zhruba o 20 % zvyšuje energetická spotřeba, nedochází
k přetěžování kolen a ostatních kloubů, aktivují se svaly předloktí, ramen, prsou a zad.
Běh není vhodný pro osoby s nadváhou nebo obezitou, periferní neuropatií nebo nízkou fyzickou zdatností.

Silový trénink je vhodné zařazovat také, 2-3x týdně v kratší době trvání (10 minut). V posilovně je nejlepší cvičit pod vedením trenéra, optimálně 2-4 série posilovacích cvičení po 8-10 cvicích s 1-2 minutovými pauzami.
Silová cvičení, zvedání těžkých břemen, cvičení s hlavou ve snížené poloze, sporty spojené s nebezpečím otřesů nebo úrazů hlavy jsou zapovězeny diabetikům s retinopatií neošetřenou laserem nebo s přetrvávajícím nebezpečím krvácení nebo odchlípnutí sítnice, diabetikům s těžšími kardiovaskulárními komplikacemi, u diabetiků se syndromem diabetické nohy nebo s dekompenzovaným krevním tlakem.

Všeobecně by se diabetici měli vyvarovat sportů, u nichž může mít hypoglykemie fatální následky – horolezectví, parašutismus, motoristika či potápěčství.

 
Kardiovaskulární onemocnění – příčiny, prevence

Kardiovaskulární onemocnění se u diabetiků vyskytují 2-4x častěji než ve zdravé populaci. Muži jsou postiženi stejně často jako ženy.

Vysoká hladina krevního cukru sama o sobě nepředstavuje větší nebezpečí, a pokud nepřekročí určitou hladinu (poté již dochází k diabetickému kómatu, které pokud není léčeno, končí smrtí), dá se s ní žít. To, co činí cukrovku nebezpečnou, jsou především její komplikace.

Komplikace diabetu

Komplikace diabetu se dělí na makrovaskulární a mikrovaskulární.

Mezi makrovaskulární komplikace se řadí srdečně cévní onemocnění vznikající na podkladě aterosklerotických změn, které jsou u diabetu velmi urychlené. Typickým příkladem srdečně cévních onemocnění je srdeční infarkt a cévní mozková příhoda. Výskyt kardiovaskulárních komplikací je u diabetiků 1. i 2. typu velmi častý. Příčiny urychlené aterogeneze u diabetiků nejsou zcela jasné, u diabetiků 2. typu se však na tom podílí celý soubor současně se vyskytujících odchylek, typických pro tzv. metabolický syndrom. Jedná se o inzulinovou rezistenci, obezitu (zpravidla abdominálního typu), dyslipidemie, vysoký krevní tlak, poruchy srážlivosti. V současnosti jsou známy desítky odchylek, které jsou součástí metabolického syndromu. U pacientů s diabetem 1. typu se v rozvoji urychlené aterosklerózy uplatňují především vysoký tlak a dyslipidemie při diabetické nefropatii.

Diabetická nefropatie je chronické onemocnění ledvin, které je způsobeno dlouhodobě zvýšenou glykemií při diabetu.

Mikrovaskulární komplikace vycházejí z postižení drobných cév. Jde o diabetickou neuropatii (postižení nervů), retinopatii (změny cév oční sítnice), nefropatii (onemocnění ledvin). Specifickým problémem při cukrovce je riziko tzv. diabetické nohy, tedy vznik nehojících se vředů na dolních končetinách.

Změřit si krevní tlak je vhodné před v průběhu a po zátěži

Krevní tlak se potřeba měřit stejně pečlivě jako glykemii, protože fyzická aktivita může být provázena hypertenzní reakcí a pozátěžovým poklesem krevního tlaku. „Diabetik by si měl měřit tlak v průběhu a po ukončení zátěže. Zvlášť důležité je měření tlaku v případě, že diabetik se sportem začíná nebo zkouší novou fyzickou aktivitu. Vzestupem krevního tlaku a jeho pozátěžovým poklesem jsou ohroženi především senioři a pacienti léčení kombinací hypotenziv (léků na snížení krevního tlaku),“ komentuje obezitolog a garant iniciativy Vím, co jím a piju MUDr. Petr Hlavatý, Ph.D.

Z hlediska prevence zvýšení krevního tlaku nebo jeho kolísání je vhodné:

• vyhnout se náhlým změnám polohy i tempa (intenzity) cvičení
• dostatečně dlouho se věnovat zahřívací fázi
• neukončit cvičení náhle, ale pozvolna snižovat tempo a zátěž do úplného klidu

Vhodná obuv pro zamezení syndromu diabetické nohy

Syndrom diabetické nohy je závažnou komplikací diabetu. Pod pojmem syndrom diabetické nohy se rozumí postižení tkání nohou distálně od kotníku, které se projevuje špatně se hojícími defekty. Rizikem diabetické nohy jsou ohroženi především pacienti s těžkou periferní neuropatií a různým stupněm ischemie dolních končetin.

Periferní neuropatie znamená postižení nervových vláken, což se projeví vážnou poruchou citlivosti a hybnosti, což může vést k úplnému vyřazení člověka z pohybu. Periferní neuropatie výrazně zvyšuje riziko poranění během cvičení.

Riziko amputace dolních končetin je u diabetiků 15x větší než v populaci nediabetiků.
Správná obuv je stěžejní i z toho důvodu, že mnoho problémů s dolními končetinami je způsobeno nesprávnou obuví s následnými otlaky.

Jak má vypadat správná obuv?

• Boty mají být uzavřené, aby se snížilo riziko poranění nohy.
• Bota nesmí být příliš těsná nebo sešněrovaná, na závadu je i obuv s přezkami, kde hrozí otlaky.
• Bota musí mít měkký svršek a horní obvodový okraj, pozor také na funkční švy.
• Obuv musí být tvarovaná tak, aby byla dostatečně široká v prstové části. Pokud diabetik má současně i ortopedické problémy (deformity prstů, bolesti v oblasti příčné klenby, vbočený palec, atd.), je nutné volit do obuvi i vhodné korektory a speciální stélky.
• Obuv musí mít pevný a správně tvarovaný opatek, který zajistí správnou oporu paty (kolmé postavení paty) a stabilitu při chůzi.
• Obuv musí být vybavena anatomicky tvarovanou vkládací stélkou, do každého páru bot patří jedny stélky.
• Velmi vhodné jsou boty s antibakteriální a protiplísňovou úpravou.

Vedle výběru správné obuvi je nezbytné si pravidelně nohy kontrolovat a správně je ošetřovat.