Ve většině případů se jedná o mechanickou bolest, jejíž příčinou je nadměrná zátěž či zranění. U 5 % pacientů se však bolestmi zad projevují zánětlivá revmatická onemocnění, obecně nazývaná jako spondyloartritidy. Postihují zejména mladé muže, kteří první příznaky často pocítí do 40 let a mnohdy je podceňují. I proto se někteří pacienti dozvědí správnou diagnózu až po 10 letech, kdy mezitím mohlo dojít k nevratnému poškození jejich páteře. Změnit to může lepší informovanost lékařů prvního kontaktu i pacientů.

Spondyloartritidy jsou systémová zánětlivá revmatická onemocnění, která postihují páteř, ale
i periferní klouby (nejčastěji ramena, kyčle a kolena) či úpony šlach (nejčastěji úpon Achillovy šlachy na patní kosti). Zánět může však zasáhnout i další orgány – nejčastěji oči (zánět duhovky, střední vrstvy oka – živnatky či řasnatých tělísek), kůži (psoriatická artritida) a střeva (idiopatické střevní záněty). Spondyloartritidy představují skupinu několika příbuzných onemocnění, z nichž nejčastější je ankylozující spondylitida známá jako Bechtěrevova nemoc. Trpěl jí například Karel Čapek či Jan Pavel II. Projevuje se zánětem v oblasti meziobratlových kloubů páteře (proto spondylitida), jenž ve svém důsledku vede ke kostnatění vazů a srůstům (ankylóze) mezi jednotlivými obratli.
„Důležité je bolesti v oblasti dolní páteře nepodceňovat, nemyslet si, že je zvládneme běžnými léky
na bolest, pravidelným cvičením či výměnou matrace. Pokud bolest trvá déle než tři měsíce, je třeba zajít ihned k lékaři. Zánětlivá bolest zad se projevuje zejména u mladých mužů, ale i u žen ve třetí věkové dekádě, má plíživý začátek, zlepší se rozcvičením a fyzickou aktivitou, ale naopak nedochází k žádnému zlepšení při odpočinku, a nemocný se zpravidla budí bolestí ve druhé polovině noci,“ vysvětluje prof. MUDr. Karel Pavelka, DrSc., z Revmatologického ústavu v Praze.
Pro Bechtěrevovu chorobu je kromě zánětlivé bolesti typické, že se páteř stává stále méně ohebná. Pacient si nejprve nedosáhne rukama na kolena, později se nemůže vůbec předklonit a u pozdního stádia páteř nabývá charakter zakřivené tuhé tyče. Může se objevit i bolest hrudníku a chronická těžká únava.
Nový způsob diagnózy pomáhá určit Bechtěrevovu chorobu včas
Zpožděná diagnóza zánětlivých onemocnění zad v minulosti nebyla jen na vině pacientů. Příčinou byly jednak omezené znalosti o Bechtěrevově nemoci mezi lékaři prvního kontaktu, ale i podmínka viditelnosti zánětu na rentgenu v oblasti křížokyčelního skloubení (sakroiliitida). Dnes se užívají již nová diagnostická kritéria, která umožňují časnou diagnostiku ankylozující spondylitidy ještě před vývojem definitivních rentgenových změn. Jsou založena na třech pilířích: nové definici zánětlivé bolesti v zádech, nálezu sakroiliitidy na magnetické rezonanci, přítomnosti antigenu HLA B27
a případně na typických klinických příznacích (typ bolesti a její projevy v noci, ranní ztuhlost delší než 30 minut, zlepšení bolesti cvičením, ale naopak zhoršení v klidu, mimokloubní projevy zánětu na kůži, v očích apod.).
Pro pacienty, kteří splňují tato kritéria, ale ještě nemají vyvinutou sakroiliitidu, byl navržen název non radiografická axiální spondyloartritida. Včasné diagnóze by měla také významně pomoci jednoduchá referenční strategie pro praktické lékaře a ortopedy, kdy mají pacienta odeslat na speciální revmatologické vyšetření. V současné době se zkoumá i možnost aktivního vyhledávání časných stádií choroby mezi pacienty pomocí dotazníků.
Jak probíhá léčba pacienta s Bechtěrevovou chorobou
„Včasná diagnóza a správná léčba založená na zhodnocení aktivity onemocnění dává pacientům velkou šanci na kvalitní život a zpomalení rentgenové i klinické progrese onemocnění,“ vysvětluje MUDr. Leona Procházková, PhD., z Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Pokud se pacient k revmatologovi nedostane včas, může dojít k nevratnému poškození páteře a kloubů, které vede až u poloviny pacientů k invalidizaci. Dalšími komplikacemi neléčeného zánětu je například zvýšené riziko kardiovaskulárních onemocnění nebo osteoporóza. Neléčené onemocnění může vést
i ke zkrácení délky života.
Léčba Bechtěrevovy choroby je komplexní, její nedílnou součástí jsou nefarmakologické přístupy v podobě pravidelného cvičení (nejlépe skupinové cvičení pod dohledem fyzioterapeuta, ale
i každodenní cvičení doma), rehabilitace, řádné edukace pacienta i psychoterapie.
Lékem první volby jsou nesteroidní antirevmatika, která především zmírňují bolest a ztuhlost a mají mírný protizánětlivý vliv. Jejich dlouhodobé užívání je však u části pacientů spojeno s výskytem nežádoucích účinků. Glukokortikoidy a chorobu modifikující léky jsou účinné pouze v ovlivnění periferních projevů spondyloartritid.
Významným mezníkem v terapii Bechtěrevovy choroby bylo zavedení biologické léčby. Ta blokuje tumor nekrotizující faktor alfa (TNF alfa), což je protein, který zprostředkovává zánětlivé procesy v těle. Účinek blokátorů TNF alfa nastupuje velmi rychle, často již během 2 – 4 týdnů. Biologická léčba je schopna ovlivnit jak postižení osového skeletu (odeznění bolesti zad, hrudníku, kyčlí), tak
i periferní kloubní záněty a záněty úponů šlach. Stejně tak je biologická terapie schopna ovlivnit
i četné mimokloubní projevy spondyloartritid v podobě očních zánětů, střevních zánětů či kožního postižení.
Léčba blokátory TNF alfa je určena pacientům s vysokou aktivitou onemocnění při neúčinnosti dosavadní terapie a je vedena v 29 centrech biologické léčby po celé ČR. Tato terapie umožňuje většině pacientů návrat do plnohodnotného života. Je účinná i v raných stádiích onemocnění, proto je časná diagnostika tak důležitá. Seznam center biologické léčby a více informací o onemocnění najdete na www.bolestkloubu.cz.
Příběh Tomáše Janečka (30 let), pacienta s Bechtěrevovou chorobou

Můj příběh s Bechtěrevovou nemocí se začal psát v dubnu roku 2011, v mých 26 letech. V té době jsem se účastnil jako týmový kustod turnaje zdravotnických záchranných služeb v ledním hokeji. Během relativně krátké doby jsem začal mít velké bolesti hlavy a krční páteře, které jsem přisuzoval střídání teplot na zimním stadionu a venku. Stav se však zhoršoval a cestu zpět domů do Brna jsem absolvoval již pod analgetiky.
Po návratu domů mi otekl palec na pravé noze. Usoudil jsem, že jde o úraz, navštívil jsem proto traumatologickou ambulanci Úrazové nemocnice v Brně. Zde na rentgenu zjistili, že se zjevně o úraz nejedná, a doporučili mi klidový režim do vymizení obtíží. Bohužel se během několika dalších dní přidaly otoky dalších velkých kloubů na těle, provázené velkými bolestmi. Následovala další vyšetření, podezření na dnu a jiná onemocnění, která se však nepotvrdila. Zhruba po měsíci jsem již nebyl schopen zvládat každodenní péči o sebe a musel jsem být hospitalizován v Úrazové nemocnici Brno. Následně mi zde zajistili první konziliární vyšetření na revmatologii ve FN u sv. Anny v Brně, kde jsem se dostal do péče MUDr. Leony Procházkové.
Paní doktorka byla velmi milá a empatická a zjistila mou diagnózu – ankylozující spondylitidu, laicky řečeno Bechtěrevovu chorobu. Ihned jsme zahájili léčbu a mně začalo malé peklo v podobě kortikoidů a podobných „dobrot“. Bohužel, terapie byla téměř bez odezvy. V průběhu této doby jsem se potýkal s neuvěřitelnými bolestmi, které se dařilo velmi omezeně tlumit pouze opiáty. Postupně jsem se propadal do letargie a deprese, zlepšení bylo v nedohlednu. A ty bolesti!
A právě v této době, kdy jsem byl jako člověk úplně na dně, přišla možnost vstupu do programu biologické léčby. Po jednání a povolení ze strany pojišťovny přišla moje první dávka. Má poslední šance na zlepšení! Vidím, jak mi sestřička aplikuje injekci. A nezbývá než čekat. Den. Dva. Tři. A stále nic! Už propadám zoufalství, když přichází ráno čtvrtého dne po aplikaci první injekce… A já se budím téměř bez bolestí, otoky na první pohled menší, dokonce jsem mohl sám dojít na toaletu a do koupelny. I jako ateista a školený zdravotník jsem si říkal: Zázrak!
Od té doby si aplikuji injekce každých čtrnáct dní sám, bez problémů. Biologická léčba mi bez nadsázky zachránila život. Mohl jsem se dokonce po více než roce a půl vrátit ke své profesi záchranáře, kterou dělám dodnes. Samozřejmě každé onemocnění přináší určitá omezení. Já s odstupem času vnímám, že jsem rychleji unavený, občas se cítím vyčerpaný. Jinak ale mohu říci, že jsem se mohl vrátit zpátky do běžného a takřka plnohodnotného života. Dnes mám dvouletého syna, se kterým jezdím na kole, chodím na procházky a celkově si užívám všech příjemných otcovských povinností. Paní doktorce Procházkové a biologické léčbě vděčím za svůj život a každé ráno tiše říkám: Díky!