Léčba je náročná, ale stojí za to ji zkusit
Prvním lékem proti infekci HCV byl v osmdesátých letech minulého století interferon alfa. Šlo o syntetickou verzi přirozeně se vyskytujícího proteinu, jenž je součástí naší imunitní soustavy. Studie z konce devadesátých let prokázaly, že protivirový lék ribavirin účinnost interferonu alfa zvyšuje. Interferon ribavirin tvoří takzvanou dvojkombinaci, která dlouhá léta představuje standardní výbavu pro boj s HCV. Účinek léčby je nespecifický: vede ke stimulaci imunitních reakcí těla proti virům. Imunitní
buňky, zejména bílé krvinky, ničí infikované jaterní buňky a pohlcují virové částice. Pro pacienta je léčba interferonem náročná, provázejí ji například horečnaté stavy či padání vlasů. U citlivých lidí hrozí nervozita a deprese. Je však potřeba říci, že nežádoucí účinky léčby trvají pouze po dobu terapie a neohrožují pacienta na životě, což se rozhodně nedá říct o komplikacích neléčené HCV.
Dvojkombinace ovšem není všemocná. „Nejdůležitější faktor určující úspěšnost léčby peginterferonem alfa a ribavirinem představuje genotyp viru. Obtížně léčitelný je genotyp 1, nejlépe léčitelné pak genotypy 2 a 3. Většina pacientů v ČR je ale infikována genotypem 1,“ uvádí doktor Šperl. Úspěšnost léčby českých pacientů s genotypem 1 dvojkombinací se pohybovala v různých léčebných centrech mezi 50 a 60 procenty. U pacientů, kteří se první léčbou dvojkombinací nevyléčili, lze sice stejné léky zkusit znovu, ale potom úspěšnost kolísá mezi nulou a deseti procenty.
„Dalším významným faktorem je pokročilost jaterního postižení. Účinek léčby dvojkombinací je významně nižší u pacientů, u kterých už pokročil proces tvrdnutí jater, tj. mají již cirhózu. V tomto případě se vyléčí jen asi desetina nemocných,“ doplňuje Jan Šperl.

Obtížně léčitelným pacientům pomáhá trojkombinace
Jak Margita Knorková, tak Darina Čipčalová patřily do skupiny obtížně léčitelných pacientů. Věk přes 50 let, pokročilé poškození jater, v minulosti neúspěšný pokus o léčbu… Jejich vyhlídky byly špatné. Naděje jim svitla po loňském schválení léčby trojkombinací, při které je interferon a ribavirin doplněn ještě lékem ze skupiny přímo působících antivirotik. „Přímo působící antivirotika vstupují přímo do jaterní buňky, kde se viry množí, a blokují jeden z enzymů – takzvanou proteázu, která je nezbytná pro množení viru. Působí tedy specificky pouze na virus hepatitidy C,“ přibližuje mechanismus účinku MUDr. Soňa Fraňková z Kliniky hepatogastroenterologie IKEM.
„Trojkombinační léčba je určena pouze pro pacienty infikované genotypem 1. U  pacientů, kteří na první léčbu dvojkombinací vůbec nereagovali, a dokonce již mají cirhózu, se úspěšnost léčby pohybuje mezi 30 až 50 procenty, což je obrovský úspěch oproti 10 procentům u dvojkombinace. Právě pro tyto pacienty představuje trojkombinace velkou naději, že se vyléčí, a nebudou v nejbližších letech potřebovat transplantaci jater,“ popisuje MUDr. Fraňková.
Za zmínku stojí i to, že pacientů, kteří dostanou trojkombinaci jako první léčbu, se vyléčí více než 80 procent (oproti zhruba 50 procentům u dvojkombinace).
Protože se přímo působící antivirotika podávají spolu s interferonem alfa a ribavirinem, podobají se nežádoucí účinky trojkombinace nežádoucím účinkům léčby dvojkombinací. Pacienti léčení trojkombinací mohou navíc trpět nedostatkem červených krvinek nebo mít na kůži vyrážku. Oba stavy lze včasnou podpůrnou léčbou velmi dobře zvládnout, aby léčba byla snesitelná.
Téma:
Jak revmatoidní artritida mění život až 100 000 z nás…
… Bechtěrevova nemoc dalším 50 000 a psoriatická artritida ještě 30 000.
Přijměte pozvání na setkání s pacientkou a jejím ošetřujícím lékařem.
Není snadné představit si každodenní realitu života pacientů s revmatickým
onemocněním. A to přesto, že skoro každý z nás má třeba souseda nebo kolegu,
klub
Téma:
Jak revmatoidní artritida mění život až 100 000 z nás…
… Bechtěrevova nemoc dalším 50 000 a psoriatická artritida ještě 30 000.
Přijměte pozvání na setkání s pacientkou a jejím ošetřujícím lékařem.
Není snadné představit si každodenní realitu života pacientů s revmatickým
onemocněním. A to přesto, že skoro každý z nás má třeba souseda nebo kolegu,
HCV v České republice
Odhaduje se, že v ČR dnes žije několik desítek tisíc lidí s HCV. Všichni jsou ohrožení cirhózou. Ročně je diagnostikováno a léčeno asi 800 nových případů. Nemoc je v České republice dlouhodobě druhou nejčastější indikací k transplantaci jater, v některých letech dokonce tou nejčastější.
Účinná přímo působící antivirotika jsou u nás registrovaná pro první i opakovanou léčbu hepatitidy C, zdravotní pojišťovny však hradí léčbu trojkombinací pouze těm pacientům, kteří se v minulosti nevyléčili dvojkombinací. Trojkombinací se nyní léčí na sedmnácti specializovaných pracovištích, která mají s léčbou hepatitidy C rozsáhlé zkušenosti. Na léčbu trojkombinaci v současné době čeká cca 500 českých pacientů, jejichž léčba je plánována na příští 2 až 3 roky.
…a HCV ve světě
Podle odhadu Světové zdravotnické organizace (WHO) má chronickou formu hepatitidy C na 180 milionů lidí po celém světě (tedy skoro tři procenta lidstva). Pro ilustraci, počet nositelů je téměř šestkrát vyšší než u viru HIV.
Užitečné informační zdroje v češtině:
Česká hepatologická společnost – http://www.ces-hep.cz
Stránky Virová hepatitida – www.virova-hepatitida.cz
v angličtině:
Světová zdravotnická organizace – http://www.who.int/topics/hepatitis/en
Asociace pro hepatitidu C (Hepatitis C Association Inc.) – http://www.hepcassoc.org
Americká Centra pro kontrolu a prevenci nemocí – http://www.cdc.gov/hepatitis/

Porazila nebezpečné „céčko“, se kterým žila 35 let!

To nejcennější na světě představuje pro paní Darinu Čipčalovou její rodina. Je šťastnou mámou dvou synů a dvou dcer, a k tomu na prahu šedesátky už také sedminásobnou babičkou.

Právě vytoužené mateřství do jejího života bohužel přineslo i zákeřnou nemoc.
„Při porodu v roce 1978 jsem ztratila hodně krve a musela dostat transfuzi. Následovalo období, kdy jsem byla často unavená a bolely mne nohy,“ vypráví žena. S cizí krví se totiž do jejího těla dostal virus hepatitidy typu C. A nemoc přešla do nebezpečné chronické formy.

Problém byl v tom, že tehdy hepatitidu C lékaři a vědci ještě neznali! A tak byli pacienti s nemocí, která postupně ničí játra a může vést až k jejich selhání a smrti, léčeni s nesprávnou diagnózou – anebo se vůbec nevědělo, co jim schází.

Jako by jedna nemoc nestačila

Paní Darina pracovala v zemědělství, stejně jako její muž, který je jí po šestatřicet let společného života velkou oporou. Jak při výchově dětí, tak při zvládání vleklých zdravotních potíží. Osud se s ní příliš nemazlil a kromě hepatitidy C musela překonávat řadu dalších onemocnění: výrůstky na páteři způsobující takové bolesti, že skončila v částečném invalidním důchodu, revma, diabetes a dokonce i zhoubný nádor – lymfom… Ale to předbíháme.

Po více než deseti letech od nákazy se paní Darina dostala do péče hepatologů z pražského IKEM, konkrétně k panu doktoru Janu Šperlovi. Zjistilo se totiž závažné poškození jater, které se postupně rozvíjelo kvůli přítomnosti viru „céčka“. Ten je velmi houževnatým protivníkem a není snadné jej z těla vypudit. A čím je pacient starší a déle nemocný, tím menší šance na úspěch. Pacientka dostala obvyklou dvojkombinační léčbu sestávající z interferonu a ribavirinu.

„Jaterní výsledky jsem měla velmi špatné, bylo nutné se z nemoci vyléčit, jinak bych měla velmi špatné vyhlídky. Léčba interferonem je náročná, do čtyř hodin od podání přicházely horečky, nevolnost. Snažila jsem se tomu čelit, stále se pohybovat, nelehnout si,“ popisuje paní Čipčalová. Během léčby ale přišlo několik úmrtí v rodině, paní Darině zemřela i sestra. Ona psychické vypětí znásobené nemocí neunesla a léčbu ukončila. Virus tak jejím játrům škodil dál.

Na přelomu let 2011 a 2012 se rozhodla zabojovat ještě jednou a nastoupila na nově dostupnou trojkombinační léčbu. Ta byla zpřístupněna pro dosud neúspěšně léčené pacienty. Oproti dvojkombinaci je nová léčba přímo působícím antivirotikem boceprevir až trojnásobně účinnější. Zároveň je však léčba ještě o něco náročnější.

Po začátku léčby nastoupily u paní Dariny potíže s hybností rukou, padaly jí vlasy. „Manžel mi vždy v pátek píchnul injekci a hned se zase vracel na pole. Já do neděle ležela v horečkách. Dostávala jsem injekce do paže, protože břicho mám vyhrazené pro injekce inzulinu,“ říká pacientka, která je zároveň diabetička. Diabetes jí opakovaně přivodil těžké obtíže, manžel ji několikrát našel ležet bezvládnou a v bezvědomí, když upadla do stavu hypoglykemie, a zachránil ji rychlým podáním cukru. V dubnu 2011 jí navíc lékaři objevili nebezpečný lymfom v jástrech, zřejmě související s hepatitidou…

Virus porazila!

Paní Darina ničeho ve svém životě nelituje. „Byly trpké chvilky, ale celkově to celé hodnotím dobře. Jsem ráda, že jsem dostala příležitost se léčit,“ zdůrazňuje. „Jsem také vděčná za to, že jsem mohla vychovat své děti. To, že jsem po porodu dostala nakaženou krev, na tom nic nemění. Děkuji všem lékařům, kteří se o mně starali.“

Nedávno léčba hepatitidy dospěla ke konci. Následovalo několikaměsíční čekání na verdikt – uzdravila jsem se, anebo ne? My s paní Darinou mluvili přímo v den, kdy se výsledky dověděla. A dopadlo to dobře! Navíc díky překonání hepatitidy C ustoupil i lymfom v játrech a vypadá to, že onkologická léčba nebude potřeba. Paní Darina je šťastná, že se podařilo virus hepatitidy porazit a ona dostala vyhlídku na spokojené stáří, možnost radovat se z vnoučat…
A jak otevřeně dodává, třeba jí teď bude zbývat konečně také trochu času i na sebe.

Probudila se pokrytá modřinami

Margita Knorková
Hepatitida typu C zkřížila paní Margitě Knorkové cestu před více než třemi desítkami let. Jako sedmnáctiletá musela v nemocnici podstoupit transfuzi. Za měsíc se objevila žloutenka. „Zavřeli mne do nemocnice, mladou, zamilovanou holku,“ vzpomíná. Léčili ji, jako by měla hepatitidu typu A. Jenže příznaky byly do půl roku zpět. Začala s jaterní dietou. Ta od žloutenky pomohla. Potom žila jako každý jiný, časem přestala chodit na kontroly. Virus byl však nadále skrytý v jejím těle. Nenápadně jí celá léta poškozoval játra…

Strašné probuzení

Margita Knorková žila dost hekticky, podnikala. V západních Čechách, kde žije, je to blízko do Německa a mnoho lidí dobře zná řeč. I ona tak po nějaký čas pracovala za německými hranicemi coby speditérka.

Jednoho rána v roce 2006 se probudila s tělem dočista pokrytým modřinami! Jako by se člověk probudil ze zlého snu, ale zjistil, že ten pokračuje i za bílého dne. „Vypadala jsem, jako bych se v noci válela v borůvkách. Zprvu jsem chtěla dělat hrdinku a normálně vstát a pracovat, ale zdravotní stav mě donutil jít k lékaři,“ vypráví Knorková. Našla se u ní hepatitida typu C a ona se dostala do IKEM. Jaterní testy byly vyloženě hrozné.

Bude nutná transplantace jater? Nebo postačí léčba? V IKEM dostala od doktorky Soni Fraňkové nabídku léčit se dvojkombinací. Snášela to dobře, ani vlasy příliš neztrácela. Bohužel se však také nevyléčila.

Pacientům ve středním věku, kterým dvojkombinace nepomohla (a další cyklus léčby dvojkombinací jim dává malou naději na úspěch), loni svitla naděje v podobě trojkombinační léčby. Paní Knorková se dostala do skupiny osmi pacientů, kteří v IKEM tuto léčbu podstoupili jako první.

Trojkombinace znamená velké množství pilulek a injekcí. Prášky se berou vždy po osmi hodinách, což znamená brzké ranní vstávání. A také velkou chuť k jídlu. Když pacienta přepadne hlad, prostě musí něco sníst. Ale má smysl to podstoupit…

Po poslední dávce, kterou dostala 7. listopadu 2012, musela paní Margita půl roku čekat na výsledek, zda viry z těla definitivně zmizely. Neodškrtávala si dny, ani nebyla nějak zvlášť napjatá. Výsledek testů byl skutečně negativní, ale ještě jej bylo třeba jednou ověřit. Celé ty zbývající tři měsíce si říkala, že by to byla ale opravdu hloupá náhoda, kdyby to předtím byl omyl…

A pak konečně se v telefonním sluchátku ozval hlas MUDr. Soni Fraňkové z IKEM: „Tak můžete začít slavit!“ Alkoholem samozřejmě ne, to jediné jí kvůli jaterní cirhóze už zůstane zapovězené, ale jinak…

„Konečně po těch dlouhých letech mohu žít úplně normálně a vlastně obyčejně jako všichni ostatní. Kdybyste věděli, jak jsem se těšila třeba jen na to, že jednoho dne půjdu k zubaři a nebudu mu muset říkat, že mám chronickou hepatitidu C a že jsem infekční!“